Jste zde

Watson obvinil Greenpeace ze zrazení medvědů. Jaká je jejich reakce?

Kapitán Paul Watson: Greenpeace zrazuje a zatracuje polární medvědy

Když se ohlédnu zpět do sedmdesátých let, nikdy bych si nemohl představit, že organizace, kterou jsem spoluzaložil spolu se skupinou neskutečně talentovaných a důvtipných vizionářů, skončí podporujíc masakr ledních medvědů, tuleňů a velryb.

Greenpeace Foundation International kompletně zradila všechno, za čím kdysi stála. Lidé, kteří nyní vedou Greenpeace, obrazně rozdrtili nadaci ideálů a principů, na nichž bylo postaveno jméno Greenpeace.

Jejich dnešní schvalování honů na lední medvědy spolu s World Wildlife Fund je opovrženíhodným aktem, který odsoudí stovky těchto majestátních zvířat k utrpení a smrti.

Polární medvěd, který je již nyní ohrožován klimatickými změnami, těžbou ropy a ztrátou zdrojů potravy, bude nadále loven lovci trofejí jen proto, aby si pár Inuitských průvodců udrželo svou práci při navádění převážně privilegovaných bílých lovců k jejich obětem.

Provázení bílých lovců k zabíjení polárních medvědů není tradicí, nemá ani žádnou platnost jako součást Inuitské kultury.

Již dříve tento rok známý ředitel Greenpeace Arktic Jon Burgwald přijal jako dárek vestu z tulení kůže od islandské kožešinové firmy a pyšně pózoval pro fotku v kabátu z tulení kůže. Výzvy k propuštění byly Greenpeace ignorovány.

Loni se Burgwald omluvil Inuitům za to, že Greenpeace protestovala proti komerčnímu lovu tuleňů v sedmdesátých letech navzdory faktu, že Inuité se nikdy neúčastnili každoročního masakru mláďat tuleňů na Východním pobřeží. Nyní, aby si zajistili podporu Inuitů pro boj s ropnými společnostmi, Greenpeace jim hodilo další kost – podporu zabíjení medvědů.

Toto je maska nové Greenpeace a je maskou, kterou každý žijící zakládající člen Greenpeace odsuzuje. Greenpeace podporuje masakr kulohlavců na Faerských ostrovech, masakr delfínů v Japonsku, brutální masakr tuleních mláďat v Kanadě a zabíjení polárních medvědů.

Loni vybralo Greenpeace 375 miliónů euro na příspěvcích a utratilo 170 miliónů euro na kampaních pro získání fondů. Stalo se tak velkou zelenou mašinou, která nyní existuje proto, aby generovala dotace na podporu zaměstnanců Greenpeace.

Ztrácejí členy pokaždé, když je jejich pokrytectví obnaženo, ale oni spoléhají na apatii a ignoranci široké veřejnosti. Jak řekl jeden z bývalých ředitelů Greenpeace: „nezáleží na tom, co je pravda, záleží na tom, co si lidé myslí, že je pravda“.

A proto se Greenpeace stalo parazitickou feel good společností. Co prodává, je iluze starání se. Podporuj Greenpeace a transformuj se do ekologa a nehledě na to, co děláš, tvé svědomí bude čisté, protože jsi členem Greenpeace.

World Wildlife Fund není překvapením. Vždy podporovali lovení pro trofeje, masakry tuleňů a velrybáře. Není tedy překvapením, že souhlasí s lovením polárních medvědů pro trofeje.

Greenpeace bylo ale založeno, aby reprezentovalo oběti lidského chtíče. Nyní Greenpeace bojuje za lidské predátory.

Je to krvavá ostuda.

Málem jsme pro medvědy vyhráli. U.S. Fish and Wildlife Service chtěl zákaz. EU chtěla zákaz. Dokonce Rusko argumentovalo, že pytláci z Kanady používají kanadské medvědí povolenky k legalizaci jejich nelegálních úlovků.

Všechno toto bylo převráceno Greenpeace a WWF.

A stále veřejnost podporuje Greenpeace a WWF v iluzi, že tyto obě organizace jsou šampióny ohrožených druhů.

Asi 300 polárních medvědů bude brutálně zabito rychlopalnými puškami z rukou bohatých psychopatů, a to vše za účelem ochrany pracovních míst několika tuctů loveckých průvodců. A toto číslo nezahrnuje oběti pytláků, kteří budou schopni prodat své nelegální části polárních medvědů pod rouškou padělaných dokladů.

Greenpeace přijalo filosofii, že pracovní místa jsou důležitější než životní prostředí a práva zabijáků mají přednost před právy ohrožených druhů.

Ideje Roberta Huntera byly opuštěny a nahrazeny antropocentrickými názory Jona Burgwalda motivovanými chamtivostí, které umísťují lidi na první místo a práva ostatních druhů až na druhé.

Greenpeace bude pokračovat v chrlení desítek miliónů kopií jejich „zelené“ propagandy zaměřené na dotace a to za jediným účelem obohacení se.

Moji kritici mě samozřejmě napadnou kvůli tomu, jak jsem kritický vůči Greenpeace stále stejnou, starou rétorikou, že bych se měl zaměřit na nepřátele a ne na Greenpeace. Naneštěstí Greenpeace je nyní nepřítelem polárních medvědů, velryb, delfínů a tuleňů, a toto ji dělá i mým nepřítelem.

Toto je poéma, kterou jsem napsal před několika lety (nepřeloženo). Moje věrnost je a vždy bude k obětem. Nemám naprosto žádné sympatie k lovcům tuleňů, velrybářům, zabijákům delfínů a lovcům ledních medvědů, nebo k jejich průvodcům. Pracovní místa nesmí být nikdy omluvou pro masakr a utrpení, nebo pro vyhubení celého druhu.

Polární medvěd je pro Arktidu tím, co byly jednou stromy pro Rapa Nui. Když zmizely stromy, tak zmizeli i lidé z tohoto ostrova, zanechajíc po sobě pouze kamenné hlavy jako důkaz své existence. Někdy, v ne tak daleké budoucnosti, bude to samé k vidění u stojících kamenů zvaných Inuksuit.

http://www.ctvnews.ca/mobile/business/u-s-stops-trying-to-ban-trade-in-polar-bears-1.2883854

http://www.canadianmanufacturing.com/regulation/u-s-stops-trying-ban-trade-polar-bears-international-talks-167316/

http://www.macleans.ca/news/canada/u-s-stops-trying-to-ban-trade-in-polar-bears-at-international-talks/

Zdroj: Facebook (Captain Paul Watson), překlad: Roman Bartoš

Reakce Greenpeace ČR:

Paul Watson se odkazuje na článek kanadské zpravodajské sítě Canadian Press, který nesprávně zkresluje pozici Greenpeace. Lživě se v něm tvrdí, že Greenpeace věří, že komerční lovení polárních medvědů v Kanadě je „dlouhodobě udržitelné“ a proto „přijatelné“. Originální článek, kde byla Greenpeace zmíněna v souvislosti s podporou lovu pro trofeje, by měl být v tuto chvíli snad již opraven autorem článku.

My nepodporujeme, nikdy jsme nepodporovali, a nikdy nebudeme podporovat lov polárních medvědů jako trofejí. Sportovní lov těchto nádherných ohrožených divokých zvířat je špatný a měl by být ihned zastaven a zakázán. Stejně tak by měl být zastaven obchod s kožešinou ledních medvědů právě ze sportovního lovu. Zabíjení polárních medvědů pro legraci a zábavu je jednoduše nemorální. Jakékoli obvinění, že bychom aktivně podporovali zabíjení medvědů či se v něm nějak angažovali, je absurdní. Greenpeace se naopak snaží lední medvědy chránit, aby tento druh přežil.

V jednom z dalších nových příspěvků Paul Watson předkládá citát dřívější arktické kampaňérky Greenpeace v USA Melanie Duchin. Rozhovor byl poskytnutý v roce 2006 a citace v otázce je vytržená z kontextu a překroucená. Greenpeace nikdy nepodporovala ani nebude podporovat lovení ledních medvědů jako trofejí a samozřejmě se omlouváme, že se nám nepodařilo, aby byl článek opraven již před 10 lety. Originální vyjádření z roku 2006 naleznete v příloze, jasně z něj vyplývá, že Greenpeace v tu dobu naopak prosazovalo větší regulaci lovu medvědů.

Chceme ujasnit, že Greenpeace je proti lovení trofejí zvířat, ale respektuje práva domorodců. Respektujeme práva lidí, kteří žili v Arktidě po staletí,aby mohli žít své životy a krmit své rodiny. Nicméně největší hrozbou pro lední medvědy i místní obyvatele je podle našich odborných zjištění klimatická změna a tání ledovců a nově také hrozba úniku ropných skvrn do moře, pokud by došlo k zahájení těžby, o kterou usilovaly některé ropné společnosti.

Greenpeace odsuzuje a odmítá lovení medvědů jako trofejí, ale nemá na toto téma aktivní kampaň, protože se zaměřujeme hlavně na kampaně proti velkým společnostem zabývajícím se průmyslovým rybolovem a těžbou ropy, které mohou prostředí Arktidy nenávratně zničit. Protože jsme se v té době aktivně stavěli proti plánům společnosti Shell, nezúčastnili jsme se ani setkání CITES v roce 2013, kde se konala diskuse, jestli by měli být polární medvědi zahrnutí do seznamu chráněných druhů, což by zastavilo možnost, aby jejich kožešina byla prodávána mimo území, kde byli uloveni.

Pro lepší porozumění motivů, proč Paul Watson Greenpeace rovnou napadl místo toho, aby se na prvním místě zeptal, jestli je informace v kanadském mediálním prostoru pravdivá, doporučujeme zhlédnout  dokument Jak změnit svět, kde mluví spolu s ostatními spoluzakladateli:

http://howtochangetheworldmovie.com/

Pokud jde o napadání našeho kolegy Jona Burgwalda v lednu tohoto roku, rádi bychom upřesnili, že se nejedná o žádnou vůdčí osobnost naší organizace či ředitele arktické kampaně, jak bývá Watsonem označován, ale o řadového zaměstnance Greenpeace Nordic - odborníka na arktické oblasti a místní komunity, který již několik let působí přímo mezi Inuity v Grónsku.

Nejdřív trochu kontextu - v Grónsku žije 56 tisíc lidí, je zde 18 městeček (největší má přes 20 a druhé největší přes 5 tisíc obyvatel) a 60 menších sídel. Přes 90 procent rozlohy je kvůli drsným přírodním podmínkám neobyvatelných. Přes 90 procent lidí žijících v Grónsku jsou původní obyvatelé - Inuité, mimo města je toto číslo téměř stoprocentní. Lidé zde přežívají díky turismu, zimním sportům, zpracování krevet, rybolovu a lovu dalších arktických zvířat - mimo jiné i tuleňů.

V Grónsku nedochází k masivnímu vybíjení tuleních mláďat barbarskými údery do hlavy kyji, proti kterému Greenpeace vedlo kampaně v Kanadě. Ani v té době jsme se nevymezovali proti domorodým lovcům, kteří lovili dospělé tuleně v malém množství na jídlo pro sebe a své psy a na oblečení, případně na nějaký výdělek z prodeje přebytečných kožešin. Přesto kampaň proti průmysovému zabíjení tuleňů měla devastující účinek i na tyto komunity, protože odběratelé tuleních kůži nedělali v konečném důsledku rozdíl mezi kožešinami z barbarské genocidy bezbranných tuleních mláďat a kožešinami, které vznikly jako vedlejší produkt při vaření večeře v inuitské rodině. V současné době je mimo jiné i kvůli kampani Greenpeace oblast stižena velkou chudobou a trápí ji i další problémy. Proto říkáme, že kampaň Greenpeace (která sice byla velice potřebná a zasáhla kanadský průmysl zabíjení tuleňů) nebyla zrovna nejšťastnější a provázely ji i negativní jevy, které dopadly na zranitelné komunity domorodých lidí.

Zde jsou o tomto jevu nějaké články:
http://thewalrus.ca/the-hunt-revisited/
http://projects.aljazeera.com/2015/12/nunavut-food-insecurity/
Základní informace k tématu chudoby a jevů, které ohrožují Inuity v polárních oblastech, ostatně najdete i na Wikipedii:
https://en.wikipedia.org/wiki/Poverty_in_the_Arctic

Arktický kampaňér Jon Burgwald proto dostal před několika lety nevděčný úkol vypravit se do "nepřátelského" teritoria do Grónska, kde byla organizace Greenpeace extrémně nepopulární (podobně jako v inuitských oblastech Kanady). Po letech vyjednávání, vysvětlování, omlouvání se a společných aktivit a kampaní, které jdou proti sonickému testování mořského dna kvůli ropě (které ohlušuje, a tím pádem v konečném důsledku i zabíjí velryby), proti těžbě ropy a zemního plynu (které ohrožují oblast haváriemi či ropným úníkem) a proti komerčnímu rybolovu (který by po sobě zanechal mrtvé vylovené moře bez ryb, takže by tuleni neměli co lovit, a který by v obrovských sítích zabíjel jako nechtěné úlovky i mořské savce - tedy mimo jiné velryby a tuleně), se podařilo vztahy mezi Greenpeace a domorodými obyvateli napravit a vytvořit důvěru mezi oběma partnery.

Je pravda, že od jedné domorodé ženy, s níž se spřátelil a která pracuje pro místní firmu Great Greenland, dostal Jon Burgwald darem koženou vestu. Darovala mu ji Inuitka, která chtěla prostě Burgwaldovi projevit vděčnost a dala mu věc, které má v Grónsku svoji cenu - oblečení z tulení kůže. Burgwald se rozhodl vestu přijmout. Nešlo tedy o žádný firemní, ale o osobní dar.

Když se vrátíme k samotné firmě, Great Greenland zaměstnává 37 lidí. Firma úzce spolupracuje s lidmi, kteří žijí v odlehlých oblastech stále ještě tradičním inuitským způsobem života. Loví tuleně jako potravu pro sebe a pro psy a pro svoje ošacení. Zhruba polovinu kůží místní lidé prodávají dál, protože jich tolik nepotřebují, za utržené peníze kupují ostatní věci, které potřebují k životu - třeba potraviny či léky, ale samozřejmě i výdobytky, na které jsou zvyklí lidé ve 21. století.

Firma může odebírat jen limitovaný počet kůží od licencovaných lovců a prodej kůží mimo Grónsko je opět striktně limitován evropskými zákony. To, že platí v Evropské unii zákaz prodeje tuleních kůží, je dobrá věc, protože v současné době stále probíhá průmyslový lov tuleňů v Kanadě, který tak ztrácí odbytiště. Samozřejmě ovšem tento zákaz opět dopadl na místní lidi a bylo na nich, aby si vydobyli a obhájili konkrétní výjimky z tohoto zákazu, aniž by nutnost jeho zavedení byla nějak zpochybňována. Jediné, co tedy můžeme zpochybňovat, je etický rozměr lovu tuleňů, ale to pouze rámcově jako etický rozměr lovu jakéhokoli jiného divokého zvířete pro obživu lidí.

V druhém případě mluví Watson o fotce, která pochází z expedice po odlehlých polárních oblastech, během níž se náhle ochladilo a teploty spadly pod -25 stupňů Celsia. Agentura, která expedici zajišťovala, nařídila účastníkům, aby se převlékli do teplejšího oblečení z tulení kůže. Po skončení expedice bylo oblečení vráceno. Fotografie, která zachycuje Burgwalda v zapůjčeném koženém oblečení, byla pořízena 19. ledna 2012, nepořizovala ji organizace Greenpeace a nebyla nijak využívána k propagaci výrobků z tuleních kůži. A první, kdo na ni upozornil, byl právě Paul Watson.

 

Doufám, že jsem vysvětlil všechno, co mělo být vysvětleno. Lidé na dalekém severu bohužel nemají možnost vzdát se úplně masa jako my dva, a tak musí být na jejich situaci nahlíženo jinou optikou než na lidí v konzumní společnosti kontinentální Evropy.

Jinak možná by Vás mohlo potěšit, že právě překládáme článek o tipech pro začínající vegetariány/vegany z produkce GPI.

http://www.greenpeace.org/international/en/news/Blogs/makingwaves/vegetarian-tips-for-going-meat-free/blog/56351

Pro další otázky jsem samozřejmě k dispozici.

S pozdravem a přáním hezkého dne

Lukáš Hrábek            

Tiskový mluvčí Greenpeace Česká republika