Jste zde

The Washington Post: Maso je hrozný

Autorka:  Rachel Premack

Překlad: Anna Kučerová

Maso nám sice může chutnat, ale postupně se hromadí důkazy, že maso (zejména červené) má katastrofální dopady na životní prostředí - a našemu zdraví taky zrovna neprospívá.

Současná zemědělská produkce má na svědomí jednu třetinu celosvětového úhrnu emisí skleníkových plynů a velmi tím znesnadňuje úsilí států o zmírnění emisí urychlujících globální oteplování. Polovina všech emisí zemědělského průmyslu pochází z dobytka - producenta obrovských množství metanu, který má sice krátkou životnost, ale skleníkový efekt výrazně umocňuje.

Dopad na životní prostředí je hlavním důvodem, proč členové panelu Organizace Spojených národů (OSN) v červnu vznesli ve svém ekologickém shromáždění návrh na zavedení daně výrobcům a prodejcům masa. Zvýšení nákladů na nákup masa by podle těchto tvrzení vedlo ke snížení poptávky a v konečném důsledu i ke snížení masné výroby.

Maarten Hajer, profesor na nizozemské univerzitě v Utrechtu, je hlavním autorem zprávy o stavu životního prostředí a produkce potravin, která obsahovala doporučení na zavedení daně z masa.

Do cen potravin se musí promítnout všechny škodlivé dopady na životní prostředí i na naše zdraví,“ řekl Hajer, který je členem panelu OSN pro mezinárodní zdroje, jež se skládá ze 34 nejvýznamnějších vědců a 30 vlád. „Myslím, že je už je nejvyšší čas“.

Ale zároveň dodává, že „potraviny jsou velmi politickou záležitostí.“

Uvalení daně na určité prvky americké stravy je obzvláště citlivé téma. Úspěšné červnové prosazení daně na slazené nápoje ve Filadelfii vyvolalo mezi lobbisty vlnu pobouření (některé skupiny zastupovaly i chudé vrstvy obyvatelstva) a ozval se dokonce i Bernie Sanders, který „sladkou“ daň označil za krok zpátky.

Reakce na snížení spotřeby masa, které je rozhodně hodnotnější složkou potravy než limonády, mohou být bouřlivé.

Hajer však uvádí, že vlády budou v blízké době muset podniknout kroky k omezení nejzásadnějšího zdroje skleníkových plynů. Myšlenka daně z masa se rozvíjí již posledních 25 let a ekonomové a ekologové ji považují za „naprosto logickou“, za což podle Hajera mohou informace o ekologických dopadech masné produkce, které se postupně objevují.

Maso však rozhodně není jediným zemědělským výdobytkem, který má na svědomí emise skleníkových plynů. Odlesňování půdy a její následné zemědělské využití (pro pěstování plodin nebo jako pastivny pro dobytek) také přispívá k nárůstu množství oxidu uhličitého ve vzduchu, a to částečně proto, že stromy absorbují CO2. Také rýžová pole jsou výrazným producentem metanu. Další skleníkový plyn, oxid dusitý, se v nezanedbatelném množství uvolňuje při používání umělých hnojiv.

Avšak při pohledu ze širší perspektivy zjistíme, že maso zůstává jedním z nejškodlivějších  artiklů. Vezměme například v potaz skutečnost, že ve Spojených státech do zemědělství „odteče“ 80 procent celkové spotřeby vody. Ze spodních dvou grafů vyčteme, že masná produkce potřebuje vody opravdu hodně. Na výrobu jednoho kilogramu červeného masa se spotřebuje výrazně větší objem vody než na výrobu rostlinných produktů o stejné hmotnosti.

Video: Beyond burger od výrobců Beyond Meat si klade za cíl napodobit texturu, barvu i chuť hovězího burgeru. (Jayne Orenstein, Joe Yonan/The Washington Post)

[GRAF 1] Je potřeba 48 krát více litrů vody na vyprodukování stejného množství hovězího masa jako zeleniny.
Graf níže ukazuje průměrné množství vody v litrech využitých na produkci kliogramu rostlin a živočišných produktů.

[GRAF 2] Zvířata potřebují také mnohem víc vody na kalorii.
Tento graf ukazuje, kolik litrů vody je třeba k vyprodukování tisíce kalorií dané potraviny. Kromě ořechů vyžaduje každý rostlinný zdroj méně vody k vyprodukování jedné kalorie než maso.

I vlády si toho začínají všímat. V Číně, kde se sní polovina světové produkce vepřového masa a více než jedna čtvrtina veškeré spotřeby masa, se v červnu zavedly nové stravovací směrnice, které obyvatele nabádají ke snížení průměrné spotřeby masa o polovinu. Spotřeba masa v Číně se od roku 1982 zvýšila téměř pětinásobně, přestože počet obyvatel za tu dobu vzrostl jen o 30 %.
 
V Dánsku se v současné době zabývají návrhem národní etické komise na zavedení daně z červeného masa. V květnu komise uvedla, že Dánové mají „etickou povinnost“ snížit svou spotřebu, aby pomohli snížit emise skleníkových plynů.

Je potřeba, abychom se zapojili všichni. Musíme šířit tyto informace, abychom upozorňovali na klimatické změny, a aby reakce na škodlivé potraviny byla účinná”, řekl mluvčí komise Mickey Gjerris.

Tento graf ukazuje, že pokud bychom začali vynechávat z jídelníčku maso a celkově začali jíst méně, emise skleníkových plynů by výrazně klesly, a to zejména v rozvinutých zemích, ve kterých se maso těší velké oblibě.

[GRAF 3] Kdyby všichni měli ekologicky udržitelný jídelníček, snížili bychom skleníkové plyny vzniklé při produkci potravin
Celosvětový přechod na udržitelnou stravu by snížil emise z produkce potravin o 29 procent, podle odhadů do roku 2050.

Laura Wellesley, výzkumná pracovnice v britském institutu Chatham House, uvedla, že dle jejího názoru bychom mohli zavedení celosvětové daně z masa očekávat do 20 let. Jako výzkumnice se věnovala přístupům ke konzumaci masa ve čtyřech státech s nejvyšší spotřebou masa: Číně, Spojených státech, Británii a Brazílii.

V některých zemích, jako je Česká republika a Polsko, se sice podařilo snížit produkci zemědělských emisí až o polovinu, ale v dalších zemích obyvatelé stále podléhají své chuti na maso stále častěji. Produkce skleníkových plynů spojených s potravinovým průmyslem se v Brazílii mezi lety 2000 a 2012 zvýšila o 47 procent. 35% nárůst emisí mezi roky 1994 a 2005 v Číně má za následek o 220 milionů více tun emisí skleníkových plynů. Ačkoli je tedy dosažení 58% omezení emisí v Estonsku mezi lety 2000 a 2012 nanejvýš chvályhodné, neuspořilo se takto více než 2000 tun.
 
Obecně vzato od roku 1990 emise skleníkových plynů téměř nepoklesly, a to i navzdory stále vyšší informovanosti o jejich škodlivých dopadech na naší planetu. Ve své snaze o zmírnění globálního oteplování občané ani vlády téměř neberou v potaz masnou ani potravinovou produkci.
 
Odhaduje se, že stáda hospodářských zvířat po celém světě přispívají 14,5 procenty ke každoročnímu úhrnu emisí skleníkových plynů. V přepočtu to znamená vyšší podíl, než jaký mají emise ze všech aut, vlaků, lodí a letadel dohromady. (Nicméně, metan v atmosféře nepřetrvává ani zdaleka tak dlouhou dobu jako oxid uhličitý produkovaný dopravou. Tím pádem  vliv  hospodářských zvířat na oteplování planety má spíše krátkodobý charakter.)
 
Podle analýzy institutu Chatham House z roku 2014 pochází 65 procent z celkového příspěvku masné výroby k emisím skleníkových plynů z enterické fermentace (jinými slovy: z říhání a pšoukání krav, ovcí a koz) a hnoje. Jedna pětina dále pochází z produkce krmiva a další složky jsou například změny v užívání půdy, spotřeba energie a zpracovávání živočišných produktů.

Samotný metan, který vzniká v trávicím systému dobytka, je důvodem, proč vědci upozorňují především na devastující dopady produkce červeného masa, nikoli na drůbeží či vepřové. Prasata a drůbež se podílejí pouze 10 procenty na celkových emisích produkovaných chovem hospodářských zvířat.

Laura Wellesley však upozorňuje, že snižování spotřeby masa v bohatých zemích je zrovna tak důležité, jako zajišťování přístupu k masu v těch nejchudších světových oblastech. Každý Američan snědl v roce 2009 v průměru 55 kg masa, na rozdíl od Bangladéše, kde je tento průměr pouze 1,8 kg. Pokud by se hustě zalidněná, ekonomická centra v Číně a v Brazílii zachovala stejně jako USA, planetu by to mohlo uvrhnout do nepříjemných problémů.

Odborníci mají „závažné obavy“, co se týče přístupu Číny, řekl Hajer.

Ke snížení spotřeby masa by kromě zavedení daně mohla vést také atraktivnější a finančně dostupnější rostlinná strava. Lidé ze západních civilizací se podle Wellesleyové často domnívají, že vegetariánskou stravu si mohou dovolit jen ti bohatší.

Z grafu níže vyplývají zdravotní přínosy, které bychom mohli získat při omezení spotřeby masa a nastolení nutričně hodnotného stravování. Ve Spojených státech by mohlo nahrazení masa rostlinnými potravinami vést k výraznému snížení nákladů na zdravotní péči.

[GRAF 4] Celý svět by ušetřil 730 miliard dolarů na zdravotní péči, kdybychom omezili spotřeba masa.
Výzkumy z Oxfordské univerzity odhadují, že kdyby lidé přešli na expery doporučovanou stravu, mohli by se ušetřit miliardy dolarů.

Doporučovaná strava je založena na doporučeních Zemědělské organizace Spojených států, Světové zdravotnické organizace a Světového fondu výzkumu rakoviny. Povoluje maximálně 270g červeného masa týdně, 50g cukrů denně a 2300 kalorií denně.

Avšak než dojde k zavedení daní a poplatků, odborníci si budou i nadále lámat hlavu, jak upozornit na škodlivost masa pro životní prostředí. Wellesleyová si myslí, že lidé po celém světě si budou radši mnout ruce nad zaplou klimatizací. Že cheeseburger je spíše vnímán jako hrozba pro zdravé srdce či štíhlá stehna, než pro životní prostředí.
 
Vláda se staví váhavě k zavádění daní na různé potraviny,“ říká Wellesleyová. „veřejnost i průmysl mohou namítat, že daň by mohla omezovat a poškozovat zejména chudší vrstvy obyvatel. Tyto problémy se s cílovou skupinou diskutují."

Zdroj: The Washington Post, Překlad: Anna Kučerová, Korektura: Martin Čejka