Jste zde

Vrcholový sport a veganství? Žádný problém

Nechci být vegan,“ prohlásil David Carter při jedné debatě se svou manželkou, „to je pro slabochy“.

V té době byl Carter obránce NFL a vážil přes 150 kg. Vyrůstal v Los Angeles na grilovaném mase z rodinné restaurace a maso vždycky považoval za hlavní zdroj své síly, takže nikdy neuvažoval o tom, že by zkusil veganskou stravu své manželky. Tedy dokud se u něj nezačaly projevovat zdravotní problémy, kvůli kterým v roce 2015 ukončil kariéru.

Byl jsem kus chlapa, “ říká Carter, „ale bral jsem léky na vysoký tlak a měl jsem poškozené nervy v pravé ruce, což mi ztěžovalo kliky a bench pressy.“

Čtrnáctého února roku 2014 nastal u Davida obrat. „Popíjel jsem milk shake a sledoval přitom dokument Raději vidličky než nože (film o vlivu rostlinného stravování na zdraví). A najednou jsem si řekl ‘A dost, končím s tím’, vyhodil jsem milk shake a stal jsem se veganem.”

Důvody pro změnu

Mnoho profesionálních sportovců přešlo na veganství z podobných důvodů jako Carter.

Třeba Rich Roll trpěl mnoha zdravotními problémy, než přešel na rostlinnou stravu a stal se po čtyřicítce světovým ultramaratoncem.

Podobně slavná tenistka Venus Williamsová přešla na syrovou veganskou stravu před pěti lety, kdy jí diagnostikovali Sjögrenův syndrom, autoimunitní onemocnění, které způsobuje bolest kloubů, únavu a dušnost.

S přechodem na veganství začali čelit typické otázce z řad nedůvěřivých neveganů: Z čeho získáváte dostatek bílkovin?

Tahle otázka vždycky padne jako první,“ směje se Torre Washington, úspěšný bodybuilder, který se stravuje vegansky už 18 let, „ale člověk ve skutečnosti nepotřebuje moc bílkovin, aby měl pevné a vypracované tělo. Soustředím se hlavně na pestrost stravy a na dostatek všech živin.“

Veganští vrcholoví sportovci, včetně Washingtona a desetinásobného olympijského vítěze Carla Lewise, se většinou shodují na tom, že vyšší příjem kalorií je důležitější než zvýšený příjem bílkovin. Carl Lewis, který ukončil soutěžní kariéru v roce 1997, dokonce prohlásil, že profesionální sportovci se často stravují mnohem hůř než běžná populace a je až s podivem, že zvládají sport na vrcholové úrovni.


Foto: Carl Lewis (zdroj: vegaffinity.com)

Nikdy jsem neviděla pacienta, který by trpěl nedostatkem bílkovin, toho se skutečně není třeba obávat,“ říká odbornice na sportovní výživu Susan Levinová, která je sama vegankou a příležitostně běhá.

Dietoložka Ashley Koffová souhlasí, že většinová společnost přeceňuje význam potřeby velkého množství bílkovin, ale zároveň dodává, že pro mnohé vrcholové sportovce nemusí být rostlinná strava složená ze zeleniny, ovoce, obilovin a luštěnin dostatečná.

Venus Williamsová si říká „cheagan(podle anglického cheat = podvádět, pozn. překl.) jelikož si občas dá sýr, jogurt nebo kousek ryby.

Rostlinná strava by měla převažovat,“ uvádí Koffová, „ale musíme mít na paměti, že každý organismus funguje trochu jinak. Já s oblibou říkám, že člověk není to, co jí, ale to, co stráví a vstřebá. Takže některým sportovcům do jídelníčku zařadím bio vejce pro jejich snadno vstřebatelné bílkoviny, ale třeba sýr už ne.“

Potřeba bílkovin

Susan Levinová je ředitelkou nutričního vzdělávání v neziskové organizaci PCRM (Lékařský výbor pro zodpovědnou medicínu), která propaguje stravování bez masa a mléka. Poukazuje na federální Doporučení pro výživu obyvatel vydávaná americkým ministerstvem zemědělství. Ta uvádějí jen desetiprocentní zastoupení bílkovin v celkovém počtu kalorií za den, což pro běžného člověka znamená zhruba 200 kalorií. (V doporučení se také zmiňuje, že některé skupiny lidí, např. intenzivně trénující sportovci nebo kojící matky, mohou zastoupení bílkovin zvýšit na 30 % denního kalorického příjmu).

Levinová k tomu říká: „Bílkoviny ve zdravé stravě představují poměrně malý podíl. Když budeme v průběhu dne jíst rozmanitou a výživnou stravu, snadno pokryjeme denní potřebu bílkovin, protože ty se v různém množství nacházejí v mnoha rostlinných potravinách jako luštěniny, obiloviny a ořechy. Většina vrcholových sportovců nepotřebuje víc bílkovin, ale víc kalorií.“

Vyšší kalorický příjem

Když byl osmadvacetiletý Carter ve fázi intenzivního tréninku, jedl mezi 8000-10000 kaloriemi denně, z toho zhruba 300 g bílkovin.

To je spousta jídla,“ říká Carter, „dostat do sebe tolik kalorií za den vyžaduje cílené soustředění.“ Po přechodu na veganskou stravu zjistil, že strava složená z luštěnin, obilovin, ovoce a zeleniny nikterak neovlivnila jeho váhu a sílu a že i na banánech, čočce a kešu sýru se dají zvedat 210 kilové činky.  

Vždyť největší a nejsilnější zvířata na světě – sloni, gorily a nosorožci – jsou býložravci“, uvádí Carter.


Foto: David Carter (zdroj: humanesociety.org)

Ředitel PCRM James Loomis připouští, že pro sportovce nemusí být jednoduché získat potřebné množství kalorií z rostlinné stravy. „Někteří sportovci s tím mají problém, uvádí, „zkuste sníst tolik quinoy nebo borůvek, aby to vydalo na 1000 kalorií.“

Ashley Koffová k tomu říká: „Pro vrcholové sportovce je nejdůležitější kvalita toho, co jí, potřebují z každého sousta dostat maximum živin.“

Než se Loomis začal zajímat o rostlinnou stravu, působil jako lékař fotbalového týmu St. Louis Rams (nyní Los Angeles) a baseballového týmu Arizona Cardinals, kde byl svědkem toho, jak si mnoho profesionálních sportovců v mladém věku způsobilo vážné zdravotní problémy tím, že se soustředili jen na příjem kalorií.

Říká se tomu ‘broscience” (vědecky nepodložené praktiky, pozn. překl.), uvádí Loomis, „sportovci nejvíc řeší, jak nejrychleji nabrat hmotu a být silní, ale už nepřemýšlí nad dlouhodobějšími důsledky. Pokud ale budeme u mladých sportovců podporovat zdravé stravovací návyky, nebudou se po skončení kariéry potýkat s takovými problémy.“

I když Loomis, Levinová a Koffová nemají stejný názor na potřebu výhradně veganského stravování, všichni se shodují na tom, že zánětlivé procesy v těle způsobené nevhodnou stravou mohou vést k celé řadě chronických onemocnění.

Maso a živočišné produkty podporují zánětlivé procesy, takže k vyvážení těchto účinků je třeba o to víc rostlinných potravin,“ uvádí Koffová.

Přechod na veganství

Ultramaratonec Matt Frazier (35), autor knihy No Meat Athlete (Vrcholovým sportovcem bez masa, pozn. překl.) přecházel na rostlinnou stravu postupně.

První rok jsem z jídelníčku vynechával maso čtyřnohých zvířat, pak jsem vyřadil dvounohá zvířata a po dalším měsíci i ryby.“

Tehdy Frazier zjistil, že běhá rychleji a má větší vytrvalost, což mu umožnilo zkrátit svůj běžecký čas o 10 minut a splnit tak kritéria pro účast na Bostonském maratonu. V průběhu dalších dvou let ze svého jídelníčku úplně vypustil vejce a mléčné výrobky.

Podle mého je dobré dávat si krátkodobé dílčí cíle a zjistit, jak na vás změna působí. Vyzkoušejte třeba desetidenní vegetariánskou nebo veganskou výzvu, a když se budete cítit dobře, prodlužte to na 30 dní. Menší cíle se snáz dosahují a nemusíte hned na začátku přemýšlet nad tím, že už si nikdy nebudete moct dát cheeseburger, což jsou úvahy, které některým lidem přechod na rostlinnou stravu znesnadňují.“


Foto: Matt Frazier (zdroj: forksoverknives.com)

Veganští sportovci i zájemci o rostlinné stravování z řad běžné populace často řeší obavy, že se s přechodem na veganství budou muset vzdát svých oblíbených jídel, jako jsou např. pizza, sladkosti nebo smažené věci.

Bodybuilder Washington k tomu říká: „Pokud jde o vztah k jídlu, po přechodu na veganství neřešíte už jen to, co vám chutná, ale i co je dobré pro vaše tělo. I když jsem na cestách, tak většinou jdu do nejbližší zdravé výživy, kde nakoupím ingredience na veganskou pizzu nebo pražené tofu s batáty. Když přejdete na veganství, máte na výběr ze spousty výborného jídla, které je ale zároveň i zdravé.“

Carter se vyjadřuje podobně: „Rád si vařím junk food, které ale vlastně není nezdravé. Mezi má oblíbená jídla patří nachos s kuskusem, fazolemi a „sýrovou“ omáčkou z kešu ořechů. Tou omáčkou jsem už přesvědčil spoustu kamarádů z branže, každý, kdo ji ochutná, říká: „Ty jo, kámo, to chutná jak opravdový sýr!” směje se Carter.

Zdroj: Daily Herald, Překlad: Hana Tesařová, Úvodní foto: Paige Carter