Jste zde

Veganuary: nemůžu najít žádný důvod, proč se k masu vrátit

Autor: Ioan Marc Jones

Překlad: Matěj Dostál

(Independent) Když Ioan Marc Jones přistoupil na výzvu být v lednu veganem, neuvědomoval si, jaká bolestivá prozření ho čekají.

Tento Nový rok, jako na každý Nový rok, jsem si dal tři předsevzetí, která jsem hodlal nedodržet. Je pondělí, srkám pivo - navzdory slibům, že v pracovní dny už nebudu pít - a kouřím pátou cigaretu - čímž jsem zradil svůj každoroční nekuřácký slib. Svá první dvě předsevzetí jsem sebejistě zvládnul porušit.

Moje třetí předsevzetí mě ale trápí  víc. Přítelkyně mi navrhla, abych se přidal k „Veganuary“ (výzva, v jejíž rámci si lidé na jeden měsíc zkouší veganství - pozn.red.). Výzvu jsem přijal, zčásti abych jí udělal radost, a zčásti abych jí ukázal, že její rostlinné morální tažení není zase tak velká oběť.

Abych se na tohle kulinářské dobrodružství připravil, přečetl jsem si několik knížek rozebírajících veganství. Říkal jsem si, že když se na celý měsíc chystám vzdát masa, tak bych se při tom mohl taky něco naučit. Také jsem předpokládal, že mi knížky poskytnou protiagumenty do přesvědčovacích diskusí s přítelkyní. Zdá se, že debata na toto téma má vždy tři zásadní body: utrpení zvířat, ekologické dopady chovu zvířat, a výživové výhody rostlinné stravy.

Obecně jsem si byl vědomý té části s utrpením zvířat, ale snažím se tohle vědomí potlačovat, abych si zachoval iluzi, že žiji etickým životním stylem. To se ale těžko dělá, když jste postaveni před statistiky velkochovů. Podle Společnosti pro humánní jatka je v UK například každý rok na jídlo poraženo 2,6 milionu kusů dobytka, 10 milionů prasat, 14,5 milionů ovcí, 80 milionů ryb a 950 milionů kusů drůbeže.

Tyto statistiky můžeme shodit se stolu s tím, že jsou ta zvířata zabita nějak humánně. Knížky, které jsem četl, ale samozřejmě necitují jen statistiky. Tyto knížky o podstatě veganství v krvavých detailech neúprosně popisují klece pro drůbež, chyby v omračování a podřezávání prasat, a každoroční masové zabíjení krocanů. Autoři vypráví příběhy s neskrývanými detaily. Tyto detaily mají bezelstného čtenáře znechutit. Daří se jim to.

Navzdory statistikám, podepřeným těmito ohavnými příběhy, jsem byl přesvědčený, že až navštívím svůj druhý domov, místní stánek s kebabem, povede se mi znovu potlačit toto poznání a vrátit se k hrdému masožravectví. Potom jsem ale dostal další zásah: dozvěděl jsem se o dopadu moderního zemědělství na životní prostředí.

Jako většina lidí jsem ekologicky uvědomělý - což v zásadě znamená, že jsem viděl film Nepříjemná pravda - a přitom jsem vůbec netušil o devastujícím ekologickém dopadu chování dobytka. Zpráva FAO (Food and Agricultural Organisation) z roku 2006 například tvrdí, že chov dobytka může za 18 % emisí skleníkových plynů - více, než všechny druhy dopravy dohromady. Spotřeba pro hnojiva, přeprava zvířat a odstraňování vegetace pro pastviny může za 9 % všech emisí oxidu uhličitého. A plynatost a výkaly dobytka způsobily třetnu všech emisí metanu, což je skleníkový plyn dvacetkrát silnější než oxid uhličitý.

Takže teď jsem čelil nejenom porážkám opravdu roztomilých zvířátek - knížky a dokumenty vždy volí obrázky kouzelných selátek a kuřátek - ale taky jsem se musel vyrovnat s vidinou ekologické katastrofy. Jak se Veganuary, “Veganleden” (nebo, pro mé moudřejší kamarády masojedlíky, prostě leden) chýlil ke konci, důvody k veganství bylo čím dál těžší ignorovat. Bylo to frustrující.

Čekal jsem, že mě čeká záchrana a slitování. Přestože jsem si přečetl o výživových výhodách veganství, doufal jsem, že mě fyzicky zničí. Pak bych mohl maso jíst prostě kvůli tomu, abych byl zdravý. Naneštěstí jsem se ale ke konci měsíce necítil nemocný ani unavený, nerozhodilo se mi zažívání. Otráveně jsem si přiznal, že se cítím líp. Došly mi výmluvy. Musel jsem přijmout svůj rostlinný osud.

Pro lidi, kteří milují maso tak jako já, nabízím radu: bacha na přijetí téhle měsíční vegan výzvy. Dost možná totiž zafunguje.

Smyslem Veganuary je zvýšit povědomí a vzdělat veřejnost o výhodách veganství. Teď už povědomí mám, jsem vzdělaný a lituji té těžké zkoušky. Jsem si jistý, že jednou přijmu svůj nový život. Jednou dokonce budu vděčný těm skvělým lidem, kteří Veganuary připravují.

Prozatím si ale zkusím prostě jen užívat zdánlivě nekončící přísun kapusty a zkusím zjistit, jak se správně vyslovuje quinoa.

Zdroj: Independent.co.uk, Překlad: Matěj Dostál