Jste zde

Týrání zvířat v Hornbachu?

Rozhodli jsme se publikovat článek Dominiky Hniličkové o špatném zacházení se zvířaty v Hornbachu, který je dalším smutným svědectvím nedostatečného fungování Státní veterinární správy. Pokud by se vám podařilo zdokumentovat podobnou zkušenost, dejte nám prosím vědět.

Hornbach, síť hobby marketů, kde seženeme vše od Akrylu po Zvíře… Jsem na jedné sociální síti nadšenou členkou komunity „osmák degu“. Proč to píšu? Odpověď najdete níže.

Tíhnu k těmhle malým tvorům, tak nějak asi víc, než dovede většina lidí pochopit. Ale s Váma to risknu, myslím, že najdu pochopení…? Celej byt mám kompletně rozhlodanej, stále opravujeme stopy po zubech, ale děláme to s láskou, máme totiž tu čest, že s námi žijí osmáci degu. Hlodavci, na které se mimo jiná zvířata chodí koukat děti žadonící na svých rodičích, že když jim ho koupí, budou se o zvíře FAKT starat. Dennodenní scénář, jak roztomilé.

Jak byste se Vy jako rodiče tvářili, kdybyste přišli k teráriu, třeba s křečky, ať nenadržuju osmákům, a stěna terária je zakrvácená, v koutě se z posledních sil brání útokům jiného křečka malý krvavý chuchvalec chlupů – to vše za šíleného pískotu a NAPROSTÉ NETEČNOSTI ženy, která je placená za to, aby se o zvířata starala? Nebo se jdete s dětmi pokochat k výběhu s malými králíčky a morčaty a muž, přendávající je z ohrádky zpět do terárií, popadne morče stylem asi jako moje 18měsíční dcera plyšáka a za vyděšeného naříkání zvířete mu nadává: „Drž h..bu ty jedna zk..na p..o!“ Osmáčí samice se zkrvaveným pahýlem místo nohy, myši bodlinaté s utrhanými ocasy, potkan s krvácejícím ocasem…

Shrnu to, nejde o fikci, ale o fakta, příběhy, které se opravdu v řetězci Hornbach staly. Záměrně jsem začala sociální sítí. Jeden z členů komunity, chovatel osmáků, je totiž novým majitelem výše zmíněného zkrvaveného křečka, kterého tím, že si ho koupil, zachránil před jistou smrtí. Dal mu jméno Jizva, ošetřil ho a se svým příběhem se komunitě svěřil. A najednou se začali ozývat další chovatelé s příběhy, které jsem popsala výše. Rozhodla jsem se, že do toho začnu strkat nos. Podala jsem stížnost na Státní veterinární správu, ale přišla mi odpověď ve stylu: „Vlk se nažral, koza zůstala celá“. Dle jejich slov dělají povinně minimálně 1x do roka kontroly… Taky jsem byla naivní a poslala tuto zkušenost do televize (no nic, tam mi pšenka nepokvete).

Hornbach by neměl mít povolení pro prodej zvířat, zaměstnanci nejsou školení, z vlastní zkušenosti vím, že zvířata jsou velmi často krmená stravou, která jim může vážně uškodit… prostě všechno špatně.

Že si ještě někdy něco koupím v Hornbachu, o tom dost pochybuju, ale jedno vím, budu tam jezdit často, a s foťákem, protože bez důkazů jsou všechny tyhle příběhy pouhé pohádky.

Autor: Dominika Hniličková