Jste zde

The Times: Jednoho dne přijdeme na to, že maso je vražda

Autor: Matt Ridley

Překlad: Monika Zápotocká

Před několika lety jsem na Harvardu vedl diskusi se Stevenem Pinkerem, autorem nejprodávanějších knih o evoluční psychologii. Oba jsme tou dobou psali optimisticky laděné knihy, jeho The Better Angels of Our Nature byla o poklesu násilí v průběhu posledních století. Zeptal jsem se ho, jestli když veškeré násilí a krutosti, které byly před jedním či dvěma stoletími považovány za přijatelné, překračují dnešní meze – otroctví, dětská práce, návnady na medvědy, bití manželek a další - za jakými dnešními zvyklostmi se budeme za dvě nebo tři generaci s hrůzou ohlížet?

To je snadné, odvětil – konzumace masa. Nevykládej si to špatně, dodal, mám rád maso, ale historický trend je jasný - jednoho dne v budoucnosti se budou lidé dívat zpětně na chov zvířat na porážku jako na barbarský zvyk. Počet zvířat zabitých každý rok na jídlo – kolem 60 miliard kuřat, 1,5 miliardy prasat, miliarda ovcí a koz a 300 milionů krav – neustále narůstá.

Přesto se snad již objevují první náznaky přicházející změny, kterou Pinker zmiňoval: rozmach vegetariánství, rostoucí nesouhlas s velkochovy, bojkot foie gras, opozice vůči lovectví, větší důraz na etické zacházení s hospodářskými zvířaty. Historie má svůj vlastní způsob jak tento vývoj hnát nezadržítelně dopředu, aniž by jej někdo řídil. To mi přišlo na mysl i když jsem minulý týden četl o plánu vlády zavést po Brexitu nová pravidla pro omezení exportu živých zvířat na porážku. Nařízení EU v tuto chvíli brání Británii tato pravidla zavést. Byla by to malá změna, ale jedna z mnoha, které směřují k větší míře empatie.

Tento a další příklady naznačují, že lobbisté za ochranu zvířat se pídí po kauzách, kterými by se mohli zabývat, aniž by se pustili do té velké, ale náročné, v podobě konzumace masa. Organizace s názvem Crustacean Compassion pořádá kampaň za zařazení humrů a krabů na seznam chráněných druhů stanovených Zákonem na ochranu zvířat z roku 2006 (zákon ve Velké Británii - pozn. překl.). Sněmovna lordů nedávno diskutovala zákaz vystupování zvířat v cirkusech, přestože ve Velké Británii je pouze 16 takových tvorů: šest sobů, tři velbloudi, tři zebry, jedna liška, papoušek ara, medvídek mýval a zebu.

Zacházení se zvířaty směřuje už po staletí k soucitu, i když po malých krůčcích. Podle historičky Barbary Tuchman bylo mezi lidmi ve středověku populární zábavou přibít kočku ke stromu a střídat se ve snaze ubít ji k smrti pouze prostřednictvím své vlastní hlavy, s rukama svázanýma za zády, a přitom se vyhnout škrábancům ze strany vyděšeného zvířete. Kohoutí zápasy nejsou dnes přijatelné téměř nikde. V Británii jsou ilegální již od roku 1835, Louisiana je zakázala v roce 2008 jako poslední z amerických států. Býčí zápasy pravděpodobně také nebudou mít dlouhého trvání.

Přesto se ale vývoj morálky může ubírat i opačným směrem. Věci, které jeden čas byly skandálními, se mohou stát příjatelnými, ba i obdivuhodnými. Vezměme si například homosexualitu, před vice než polovinou století téměř všemi zcela odsuzovanou, včetně některých homosexuálů. Dnes, a dle mého názoru zcela oprávněně, s ní mnoho vlád, některá náboženství, většina lidí a, navzdory jeho víře ve znovuzrození (narážka autora na příslušnost k evangelické církvi, která nezaujala jednoznačný postoj k homosexualitě - pozn. překl.), Tim Farron, lídr liberálních demokratů, jedná jako s něčím, co je hodno respektu, či dokonce oslavy,

Zamyslete se nad touto zarážející shodou okolností v čase. Počítačový průkopník a matematik Alan Turing spáchal sebevraždu v roce 1954 po tom, co byl stíhán a podstoupil chemickou léčbu kvůli jeho nezákonné a (v té době) zahanbující homosexualitě. Zhruba o rok později vydal Vladimir Nabokov knihu o neobvyklé sexuální touze muže ve středních letech po velmi mladé dívce. To mu vyneslo slávu, bohatství a věhlas v literárních kruzích. Dnes je ve srovnání s touto dobou pedofilie ještě větším zločinem a hříchem, zatímco homosexualita není ani jedním.

Jedno se tedy vyvinulo směrem k toleranci, druhé k intoleranci. Nevykládejte si to špatně, souhlasím s oběma trendy. Ale lámu si hlavu tím, zda jsou nevyhnutelné nebo náhodné. Ještě více zarážející je, že režim, který se v roce 1933 dostal v Německu k moci, přijal a prosadil nebývalé zákony proti krutostem na zvířatech, zatímco aktivně prosazoval vegetariánství, ochranu a respekt k přírodě. Zároveň ale obnovil a normalizoval míru krutosti vůči lidem, která byla po dlouhou dobu vnímána jako sociálně nepřijatelná. Kdo mohl předpovědět tak neobvyklé spojení trendů?

Představa, že se postupně a nevyhnutelně stáváme milejšími, tolerantnějšími, morálnějšími a šířícími soucit k dalším lidem a zvířatům, není bezpodmínečně správná. Tyto věci se mohou vyvinout různými směry.

Přesto si myslím, že obecný kulturní proud velmi pomalu směřuje k nesouhlasu se zabíjením zvířat na maso, bez ohledu na to, jak humánně je to prováděno. Nicméně, pokud navrhujete, jako jsem to občas dělal i já, že odpovědí je chov zvířat, která nemají téměř žádnou mozkovou kapacitu, aby nemohla trpět, vyvoláte  ještě zděšenější reakci. Přitom krávy a ovce již mají mnohem menší mozek než jejich nedomestikovaní příbuzní. Proč tedy nejít dál a nevyšlechtit zvířata, která nemohou dělat o moc víc než jíst a růst, a jsou doslova příliš hloupá na to, aby cítila bolest?

Možná se dřív dočkáme uměle vypěstovaného masa. Moderní věda by si pravděpodobně poradila s vynálezem reaktoru, kde je na vstupu tráva a na výstupu steak. Tak to přece kráva dělá, musí to tedy být možné. Kalifornská společnost s názvem Perfect Day propaguje “mléko” vyrobené z fermentovaných kvasnic, ke kterým jsou přidány rostlinné cukry, tuky a minerály. Tato společnost tvrdí, že výsledný produkt chutná jako kravské mléko. Dobytek by se měl mít na pozoru, aby ho roboti nepřipravili o práci.

V tuto chvíli brání zavedení “masa ze zkumavky” překážky technického a ekonomického charakteru. Syntetický hamburger lze vytvořit z kmenových buněk hovězího masa, ale s obrovskými náklady. Někteří lidé z oboru předpovídají do deseti let pokles cen na úroveň masa ze supermarketu. Přesto je tu další problém. Před několika týdny byla publikována studie realizovaná psychologem a veterinářem zkoumající postoje lidí. Zjistili, že byť vegané schvalují nápad na pěstování masa v laboratořích, nejsou ochotní ho sami vyzkoušet. Tyto výsledky poukazují na zjevný paradox. Ti, kteří již odmítají maso, se zdají být méně ochotní zkusit maso ze zkumavky, přestože dle průzkumů má tato skupina, spolu s pescetariány, o masu ze zkumavky pozitivnější mínění než o masu chovných zvířat.

Zdroj: The Times, Překlad: Monika Zápotocká, Korektura: Martin Čejka