Jste zde

Tajemství udržitelnosti

Na počátku listopadu zveřejnil mezivládní klimatický panel (IPCC) shrnutí své páté hodnotící zprávy, podle které je jasným viníkem nezpochybnitelných klimatických změn člověk a jejich hlavní příčinou naše spalování fosilních paliv. Tyto základní informace však na sebe strhávají převážnou část pozornosti, což je marketingově moudré, ale přesto dvousečné.

Bohatý Sever, který je stále hlavním strůjcem klimatického čurbesu a svou zodpovědnost postupně začíná i celkem reflektovat, žije v neustálém informačním přetlaku. V povědomí veřejnosti tak zůstane z práce tisícovek vědců a petabajtů klimatických modelů většinou jen neurčité tušení, že musíme omezit spalování uhlí a ropy. Systém pozemského klimatu je ale o poznání komplexnější a lidstvo má k dispozici více možností, jak vzdorovat klimatické změně, než jenom pálit méně uhlí.

Renesance průmyslu a přechod od uhelných elektráren k ekologicky šetrnějším zdrojům energie mohou v příštích desetiletích snížit celosvětové emise skleníkových plynů asi o polovinu. To je hodně, nesmíme ale zapomínat, že rekonstrukce industriálních provozů světa bude stát docela hodně peněz, řádově nejméně biliony dolarů.

V pořadí druhým viníkem po kouřících komínech továren jsou v lidové představě o emisích skleníkových plynů stejně srozumitelně čoudící výfuky aut, kamionů nebo letadel. Veškerá celosvětová doprava se ale na skleníkovém efektu podílí jen zhruba 12 procenty.

Jeden z hlavních viníků klimatických změn, který podle různých modelů IPCC přispívá ke klimatické změně 14 až 18 procenty, se ocitl téměř stranou veškerého zájmu. Je to zemědělství, zejména živočišná výroba. (Hospodářská zvířata je samozřejmě třeba započítat do antropogenní části skleníkového efektu. Nejsou součástí divoké přírody, ale lidské společnosti, byť v pozici majetku. Jejich početí, narození, život i smrt jsou plně pod lidskou kontrolou.)

Death metan

Matně tušená populární představa si v tuto chvíli s rozpačitým úsměvem představí plynatost krav. Skot má skutečně na emisích metanu lví podíl, výraznou část trávicích plynů však vypouští předním koncem. Fakt, že mluvíme o metanu, je přitom velmi důležitý.

Metan má mnohonásobně silnější skleníkové účinky než CO2 - podle zmiňované páté zprávy IPCC je jeho potenciál globálního oteplování (normovaný podle efektu oxidu uhličitého) v horizontu 20 let 86násobný. Také ale mnohem rychleji mizí z atmosféry.

Kdybychom tedy zítra vypnuli všechny uhelné elektrárny, účinek by se dostavoval pozvolna v průběhu dekád až staletí. Kdyby se lidé od zítřka vrhli na veganství, celkový skleníkový efekt by se zmenšil podle konzervativních odhadů o dobrou desetinu, a to téměř okamžitě - v řádu jednotek let. Uhlíková stopa standardní stravy západního typu je totiž oproti rostlinnému jídelníčku asi dvaapůlkrát vyšší, jak zjistil kolektiv Petera Scarborougha z Oxfordské univerzity důkladnou analýzou uhlíkových stop různých stravovacích stylů, provedenou na vzorku více než 50 000 britských konzumentů (viz článek Přechod k veganství sníží uhlíkovou stopu stravy na polovinu).

A existují i jiné odhady, které přisuzují živočišnému průmyslu ještě mnohem destruktivnější úlohu. Americký Worldwatch Institute ve své výroční „Zprávě o stavu světa“ roku 2011 připsal na vrub živočišnému sektoru i jeho různé sekundární dopady, jako například kácení deštných pralesů kvůli rozšiřování pastvin a plantáží s pícninami, akumulovaných emisí z globální dopravy krmiv i živých zvířat nebo plundrování obrovských oblastí ve světových mořích, která jsou skutečnými plícemi planety, metodami industrializovaného rybolovu. Podíl živočišné produkce na skleníkovém efektu se touto metodikou vyšplhal na neuvěřitelných 51 procent. Celosvětový boom veganství by podle těchto výpočtů mohl umazat výraznou část skleníkového efektu – desítky procent – v horizontu několika let a za náklady, které jsou oproti rekonstrukci celosvětového průmyslu směšné.


Foto: Cowspiracy: Tajemství udržitelnosti

Masové spiknutí

Na těchto skutečnostech jsou pozoruhodné hned dvě věci. Zaprvé, proč se tak zásadním ekologickým aspektům veganského životního stylu tak málokdy věnuje hnutí za práva zvířat. A zadruhé, proč se o environmentální důsledky chovu hospodářských zvířat tak málokdy zajímá ekologické hnutí. Zejména když by omezení živočišné výroby mohlo přinést relativně okamžité výsledky.

Dokumentární film Cowspiracy: Tajemství udržitelnosti, uvedený na sklonku listopadu v rámci filmového festivalu Zvířata jsou taky lidi, dokonce ekologické organizace obviňuje, že se tématu živočišné výroby vyhýbají záměrně. Podezírá je, že mají strach z mocné zemědělské lobby a obávají se ztráty přízně svých podporovatelů, kdyby jim začali sahat do talíře.

Ilustrativním příkladem mohou být třeba aktivisté české pobočky Greenpeace, kteří se chtěli v červnu připojit k průvodu za práva zvířat a veganské street party Veggie Parade. V portfoliu své mateřské organizace ale nemohli najít odpovídající téma, nejblíže byla právům zvířat kampaň za udržitelný rybolov. (Pozn autora: Po sepsání a vydání tohoto článku se objevila v tomto směru nesmírně chvályhodná iniciativa brněnské pobočky Greenpeace, která do letošní EKO výzvy zahrnula jako jedno z hlavních témat i problematiku živočišné výroby - viz ekovyzva.cz.)


Foto: Greenpeace - EKO výzva

Přestože tvrzení autorů Cowspiracy působí místy dost paranoidně, je možné, že i na tomto šprochu něco bude. Podobnou tendenci jsme mohli pozorovat i v našich podmínkách, když Hnutí Duha připravilo české vydání Atlasu masa, který původně publikovala německá Nadace Heinricha Bölla. Německé prostředí, kde je již desetina celkové populace vegetariánská a otevírá se zde jeden veganský supermarket za druhým, je jistě značně odlišné od českého rybníčku, kde je počet vegetariánů neznámý, pravděpodobně v řádu několika procent.

Je jistě pochopitelné, že redakce českého vydání Atlasu masa chtěla publikaci uzpůsobit jinému publiku. Udělala to tak důkladně, že jasný a důrazný apel na snížení spotřeby masa z publikace prakticky vymizel a zůstala v ní jen propagace ohleduplnějších metod chovu.

Jedním z argumentů, kterým se Hnutí Duha kritice této odvážné editace uveřejněné na stránkách časopisu Sedmá generace bránilo, bylo, že se vlastně ani nejedná o překlad, ale že jde o samostatnou novou publikaci. Ačkoli je kompletní grafika a převážná většina textu identická, svým celkovým vyzněním je atlas skutečně do značné míry jiný text.

Česká lokalizace Atlasu masa je rozhodně velice záslužným počinem, za který si Hnutí Duha i česká kancelář Nadace Heinricha Bölla zaslouží poděkování. Argumentace, že postoje českých čtenářů k tomuto tématu jsou zatím jinde než postoje Němců, je smysluplná a smysluplné je i přizpůsobit sdělení uším posluchačů. Zároveň se ale dost možná jedná i právě o tu předstrašenost, o níž hovoří tvůrci dokumentu Cowspiracy. (A to u nás na rozdíl od Jižní Ameriky naštěstí nedochází k nájemným vraždám aktivistů.)

Přitom nejen ve světě, ale i u nás je v ekologickém hnutí etických veganů plno, bojkot masa se v něm stává téměř společenskou normou. Snad právě kvůli autocenzuře, o které mluví tvůrci dokumentu Cowspiracy, ale tuto volbu ekologičtí aktivisté často nemají odvahu veřejně propagovat, ačkoli ji sami považují za správnou.

Autor: Silvestr Vandrovec Špaček. Vyšlo 17. 12. 2014 v sekci Odpor kulturního čtrnáctideníku A2 (č. 26/2014).