Jste zde

veganství

Výzkumníci došli k závěru, že kdyby lidé jedli méně masa a více ovoce a zeleniny, ve světovém měřítku by to vedlo ke snížení počtu úmrtí do roku 2050 o několik milionů, k podstatnému poklesu emisí způsobujících oteplování planety a k ročním úsporám několika miliard dolarů za zdravotní péči a škody na životním prostředí.

Herečka Michelle Rodriguez (ČSFD) známá především z filmů Rychle a zběsile, Avatar, Resident Evil nebo Machete je už řadu let vegetariánkou a před týdnem v reakci na sledování epizody dokumentu Vice na HBO Meathooked and End of Water o ekologických dopadech konzumace masa tweetla: "Je mi smutno z toho, co se děje ve střední Americe. Ještě že se stávám vegankou".

Přednáška Terezy Vandrovcové na téma "Soucitný přístup ke zvířatům ve 21. století" uspořádaná Pražskou obcí unitářů 23. 2. 2016 v rámci cyklu programů pro veřejnost. Kamera: Ondřej Svatoš.

Naše strava, ať už veganská, či tradiční, velmi často neobsahuje dostatek vápníku. Množství tohoto minerálu, jaké denně přijímáme, je mezi vegany i mezi všežravci značně proměnlivé (1). Dřívější výzkum naznačoval, že člověk na rostlinné stravě má nižší nároky na příjem vápníku. V 90. letech vědci přišli s hypotézou, že živočišná bílkovina vyplavuje vápník z kostí, a tudíž lidé, kteří konzumují velké množství masa, mléka a vajec, vyžadují větší obsah tohoto prvku ve své stravě.

Rostlinná strava se může skládat z mnoha různých potravin, a jednou z nejčastějších jsou fazole (a luštěniny). Přestože jsou fazole neuvěřitelně zdravé jídlo, které obsahuje širokou paletu živin jako je vápník, hořčík, draslík, bílkoviny, železo, vitaminy B, vláknina a další výživné látky, přiznejme si: není lehké je strávit. Pokud jste v rostlinné stravě nováčci a teprve s fazolemi začínáte, můžete mít zprvu zažívací obtíže. I pokud už nováčci nejste, můžete mít citlivé zažívání, a potom jdou fazole ze hry ven.

Žádné nesehnatelné přísady, žádné složité recepty, žádná krutost: veganské jídlo je levné, dostupné, a naprosto lahodné.

Letos jsem Silvestra oslavila jen s pár přáteli a s dětmi. Vyžahla jsem poslední sklenku ginu, o půlnoci si zatancovala v obýváku, popletla jsem slova v novoroční písničce, a objala a zulíbala všechny okolo. Spát jsem šla s vědomím, že to byl na dlouhou dobu můj poslední gin, a taky můj poslední šunkový koláč: takhle si nějakou dobu už z kopýtka nevyhodím.

(Independent) Když Ioan Marc Jones přistoupil na výzvu být v lednu veganem, neuvědomoval si, jaká bolestivá prozření ho čekají.

Tento Nový rok, jako na každý Nový rok, jsem si dal tři předsevzetí, která jsem hodlal nedodržet. Je pondělí, srkám pivo - navzdory slibům, že v pracovní dny už nebudu pít - a kouřím pátou cigaretu - čímž jsem zradil svůj každoroční nekuřácký slib. Svá první dvě předsevzetí jsem sebejistě zvládnul porušit.

Už nějakou dobu se vedly spekulace nad tím, zda to, co jíme, může ovlivňovat to, jak myslíme a jednáme. Skupina vědců nedávno realizovala výzkum za účelem otestování platnosti této představy.

Tramvajové dilema je známý myšlenkový experiment o lidské etice. V tomto videu předtavuje veganský minimalista Sean Lee provokativní zvrat tohoto dilematu. V klasickém tramvajovém dilematu je popsána situace, ve které je 5 lidí připoutáno ke kolejím, na které se velkou rychlostí řítí tramvaj a která je všechny zabije. Vy stojíte u výhybky a máte možnost tramvaj přesměrovat na druhou kolej, kde však leži jeden další člověk.

Svou profesi jsem si vybral – podobně jako mnoho dalších veterinářů – ve směšně nízkém věku: okolo pěti let. K tomuto rozhodnutí mě dovedla náklonnost a empatie se zvířaty v mém životě, zjednodušeně řečeno láska ke zvířatům. Od malička jsem cítil, že zvířata jsou v mnoha ohledech stejná jako my a že si zaslouží naši péči a lásku. Jak je tedy možné, že jsem – podobně jako většina veterinářů – masojed? Jak si ospravedlňujeme zabíjení a pojídání živých bytostí, na kterých nám tolik záleží?

Stránky