Jste zde

příběhy

Nikdy není pozdě se stát veganem, jak ukazuje Američanka Anne Fraser, která se definitivně rozhodla pro veganství tři týdny před svými 96. narozeninami. Anne Fraser se vždy snažila udržovat si zdravé tělo i zdravou mysl, a i ve svých 96 letech působí jako člověk o čtvrtinu mladší. Denně cvičí jógu a každé pondělí vyučuje tzv. “židlovou jógu” a meditaci v místním komunitním centru. Každou lekci přitom vždy končila modlitbou “Nechť jsou všechny bytosti šťastné a svobodné”.

Kdybych se nad tím, co se vám teď chystám říct, předem důkladně zamyslel, možná by to působilo jako vychloubání. Ale tak to nebylo. Svůj život vegana jsem začal skoro náhodou, tak, jak bych všem doporučil začít ten jejich. Na Vánoce se mi stalo to, co se mi stává každý rok: nenakoupil jsem dárky.

Fotograf a spoluzakladatel organizace Animal Equality Jose Valle provádí pravidelné rešerše a získává fotografie a videozáznamy z velkochovů - z míst, odkud pochází drtivá většina živočišných produktů v západních zemích. Pomáhá vyzvednout na světlo to, co výrobci raději skrývají a na obalech neukazují: mizerné životy konkrétních zvířat. V tomto krátkém zamyšlení Jose vysvětluje, jak se vyrovnává s násilím, kterému je často vystavován.

Celovečerní dokumentVegan: Příběhy z každodenního života (v originálu Vegan: Everyday Stories) prozkoumává životy čtyř výrazně rozdílných lidí, kteří mají jednu vlastnost společnou - všichni jsou vegani. Tento film sleduje osobní cestu ultramaratonského běžce, který překonal závislost a soutěží ve stomílových závodech, ženu farmáře dobytka, která jako první ve státě Texas proměnila ranč na zvířecí útulek...

O téhle stinné stránce se nemluví. Místo toho se mluví o úžasných zdravotních přínosech a o snížení rizika srdečního onemocnění a rakoviny. Lidi taky mluví o tom, že veganství pomáhá zachraňovat planetu, jelikož je živočišná výroba hlavní příčinou odlesňování, vymírání druhů, ztráty přírodních stanovišť, „mrtvých zón“ v oceánech a emisí skleníkových plynů.

Když tříletý Adrian se svými rodiči a kozou navštávil chrám v Nepálu, kam lidé tradičně vodí zvířata (nejčastěji kozy a kuřata) určená k obětování, všiml si zabíjení koz opodál a došlo mu, že další na řadě bude jeho kozí kamarád. Začal plakat a křičet, že se tam kozám ubližuje a že mají přestat. Svého cíle nakonec dosáhl a kozího kamaráda zachránil. 

Žádné nesehnatelné přísady, žádné složité recepty, žádná krutost: veganské jídlo je levné, dostupné, a naprosto lahodné.

Letos jsem Silvestra oslavila jen s pár přáteli a s dětmi. Vyžahla jsem poslední sklenku ginu, o půlnoci si zatancovala v obýváku, popletla jsem slova v novoroční písničce, a objala a zulíbala všechny okolo. Spát jsem šla s vědomím, že to byl na dlouhou dobu můj poslední gin, a taky můj poslední šunkový koláč: takhle si nějakou dobu už z kopýtka nevyhodím.

(Independent) Když Ioan Marc Jones přistoupil na výzvu být v lednu veganem, neuvědomoval si, jaká bolestivá prozření ho čekají.

Tento Nový rok, jako na každý Nový rok, jsem si dal tři předsevzetí, která jsem hodlal nedodržet. Je pondělí, srkám pivo - navzdory slibům, že v pracovní dny už nebudu pít - a kouřím pátou cigaretu - čímž jsem zradil svůj každoroční nekuřácký slib. Svá první dvě předsevzetí jsem sebejistě zvládnul porušit.

Kráva 1), která unikla z newyorských jatek byla zachráněná aktivistou za práva zvířat a umístěna do azylu pro zvířata.

Mladý býk, který v Queensu utekl zpracovatelům masa, vzbudil ve městě velké pozdvižení. Několik přihlížejících svědků natočilo býkovo dobrodružství na mobil.

Narodil jsem se a vyrostl v Prince Edward County, což je ostrov v severní části jezera Ontario jižně od Belleville, Ontario. V té době to byla velká zemědělská komunita s mnoha velkými rodinami. Moje matka pochází z deseti dětí a můj otec ze šestnácti, takže pokud jste nefarmařili nebo nepracovali na jedné z farem, pravděpodobně jste pracovali v místním obchodě. V opačném případě jste cestovali za prací do měst přes most. Zemědělství zde bylo hlavním průmyslem. Strávil jsem zde většinu svého života a poprvé jsem odešel po rozvodu se svou první manželkou, když mi bylo třicet.

Stránky