Jste zde

názory

 

Zdá se, že před tímhle rozhodnutím se ocitne nakonec každý masožravec: maso, nebo sex? Dát si rychlýho burgra, nebo spíš rychlovku? Slintat nad roštěnou, nebo nad roštěnkou? Pohrávat si s prsíčky na talíři, nebo… asi jste už získali představu. Jedno je zvířecí, má to šťávu, sbíhají se nám na to chutě a taky to pěkně vyčerpává. Za to další vysolíte kilo a dostanete k tomu hranolky s tatarkou.

Opačnou otázku jsem dostal a zodpověděl mnohokrát (a nevadí mi to, naopak), a to mě donutilo k zamyšlení, proč se vlastně nikdo nikoho neptá z té druhé strany? Jaké jsou důvody pro jedení masa a proč je dát sbohem řízkům a šunce pro někoho nemožné, a pro někoho brnkačka? A co na to Jan Tleskač?

Kdybych se nad tím, co se vám teď chystám říct, předem důkladně zamyslel, možná by to působilo jako vychloubání. Ale tak to nebylo. Svůj život vegana jsem začal skoro náhodou, tak, jak bych všem doporučil začít ten jejich. Na Vánoce se mi stalo to, co se mi stává každý rok: nenakoupil jsem dárky.

Je báječné, že můžeme měnit své názory. Samozřejmě, někdy jsou lidé až příliš snadno ovlivnitelní: bez zapojení kritického myšlení uvěří čemukoliv, co diktátoři, guru nebo obchodníci hlásají. Ale pro mnoho dalších lidí je změna názoru mnohem těžší, obzvlášť pokud se jedná o hluboce zakořeněné a opatrované hodnoty.

Komunikace je těžká. Naučili jsme se pár jazyků, možná jsme se učili vystupovat na veřejnosti. Ale většina z nás se nikdy neučila, jak soucitně a efektivně komunikovat s ostatními. Online komunikace je ještě obtížnější. Mezi mnou a vámi jsou obrazovky. Když komunikujeme na sociálních sítích, musíme si k vyjádření svých pocitů a postojů vystačit pouze se slovy a smajlíky - bez řeči těla, kterou můžeme použít ve skutečném světě. Takže ano, je to těžké.

Hudebník Moby, vegan od roku 1987, mluví o vztahu lidí a ostatních zvířat v současné společnosti. Záběry pochází z filmu Vegan: everyday stories / Vegan: příběhy z každodenního života

Pokud chceme pečovat o naši planetu, měli bychom vyloučit z jídelníčku maso, vejce a mléčné výrobky. Svět může zvládnout sedm až deset miliard lidí. Ale jen tehdy, když přestaneme jíst maso. Farmy s hospodářskými zvířaty jsou nejrazantnějším prostředkem, kterým umocňujeme svoji přítomnost na planetě. Je tomu tak díky obrovské části zemské plochy, kterou chov hospodářských zvířat vyžaduje.

Fotograf a spoluzakladatel organizace Animal Equality Jose Valle provádí pravidelné rešerše a získává fotografie a videozáznamy z velkochovů - z míst, odkud pochází drtivá většina živočišných produktů v západních zemích. Pomáhá vyzvednout na světlo to, co výrobci raději skrývají a na obalech neukazují: mizerné životy konkrétních zvířat. V tomto krátkém zamyšlení Jose vysvětluje, jak se vyrovnává s násilím, kterému je často vystavován.

Vegani jsou často obviňování z toho, že „nutí” své děti jíst to, co jedí oni sami. Ale bylo by přece nesmyslné předpokládat, že veganský rodič bude dávat svému dítěti kuřecí nugety jen proto, že to tak dělá většina lidí. V nedávné době jste mohli narazit na zprávy o podvyživených dětech, které byly odebrány jejich rodičům. Samozřejmě se jedná o smutné případy. Podvýživa ale postihuje přes 3 miliony obyvatel Velké Británie, proč tedy tento konkrétní případ plnil titulky novin v mnoha zemích? Protože šlo o veganské dítě.

Mléčný a vepřový průmysl jsou v celé Evropské unii prý v krizi, a to kvůli nadprodukci. Česká republika by mohla této příležitosti využít a motivovat zemědělce k přechodu na rostlinnou výrobu. Místo toho se ale koaliční rada rozhodla, že nalije do živočišného průmyslu 3 miliardy v daňových úlevách navíc. Farmáři mohou být spokojení, my ostatní nikoliv – trpět budou naše peněženky i zdraví, zvířata a životní prostředí.

Stránky