hospodářská zvířata

Jak uznává většina zoologů, všechna zvířata (s výjimkou lidí) jsou alespoň natolik inteligentní, aby byla schopna přežít a prosperovat. Pryč jsou dny, kdy lidé chtěli vědět, které zvíře je nejchytřejší, a které naopak nejhloupější. Dnes je všeobecně přijímáno, že zvířata jsou mnohem chytřejší, než si byla většina lidí ochotna připustit – tedy až na pár světlých výjimek, mezi něž patřil například Darwin.

Stále rostoucí počet spotřebitelů se vzdává mléčných produktů po zjištění, že neoddělitelnou součástí mlékárenského průmyslu je i porážka ‒ mladí býci jsou v mlékárnách poráženi pro telecí maso během několika dnů až měsíců po narození, kolem prvního roku života pro maso hovězí. Dojnice jsou většinou poráženy kolem 3. až 6. roku života, když poklesne jejich produkce mléka (krávy se ve volné přírodě dožívají 20 a více let). Jen v samotných Spojených státech je mlékárenským průmyslem poraženo každoročně okolo 3 milionů mladých dojnic...

Na cestě k udržitelnějším a ohleduplnějším způsobům výroby potravin leží řada překážek. Jednou z nich je názor, že udržitelnosti můžeme dosáhnout pouhou modifikací současných praktik živočišné produkce. Mnozí odborníci i organizace tuhle myšlenku s oblibou šíří a dostávají k tomu dostatek prostoru v médiích a na veřejnosti.

V úterý 26. června 2018 se u jatek Maso Planá konalo řádně nahlášené shromáždění. Jeho účastníci se pokusili s pomocí velké cedule přimět přijíždějící transporty, aby zastavily na pouhé dvě minuty a umožnili tak zaznamenat na kameru, v jakém stavu jsou přivážená zvířata a alespoň na chvilku těmto tvorům ukázat vlídnější tvář lidstva. Řidiči se však rozhodli pro najíždění do aktivistů, kteří stáli v bráně, a to i přes to, že neměli dobrý výhled a nemohli ani posoudit

Kráva ¹⁾, která unikla z newyorských jatek byla zachráněná aktivistou za práva zvířat a umístěna do azylu pro zvířata.

Mladý býk, který v Queensu utekl zpracovatelům masa, vzbudil ve městě velké pozdvižení. Několik přihlížejících svědků natočilo býkovo dobrodružství na mobil.

Svou profesi jsem si vybral – podobně jako mnoho dalších veterinářů – ve směšně nízkém věku: okolo pěti let. K tomuto rozhodnutí mě dovedla náklonnost a empatie se zvířaty v mém životě, zjednodušeně řečeno láska ke zvířatům. Od malička jsem cítil, že zvířata jsou v mnoha ohledech stejná jako my a že si zaslouží naši péči a lásku. Jak je tedy možné, že jsem – podobně jako většina veterinářů – masojed? Jak si ospravedlňujeme zabíjení a pojídání živých bytostí, na kterých nám tolik záleží?

BBC News: Je správné zabíjet zvířata kvůli jídlu? A pokud je to špatné, jak špatné to je? Může a měla by západní společnost změnit své postoje?

Čtyři filozofové se podělili o své názory v pořadu Analysis na BBC Radio 4.

Růžový rypáček se něžně dotkne mé ruky. Dívám se do tváře praseti, které je uvězněno v nákladním autě. Pláče. „Mám tě ráda a je mi to líto,“ šeptám skrze slzy. „Všechno dobře dopadne.“ Oba ale víme, že opak je pravdou.

Toronto, 6 hodin ráno. Blížím se k metru, které mě doveze do centra na Maple Leaf Square. Přijíždím a s hrnkem kávy v ruce se seznamuji se čtyřmi lidmi, s nimiž pojedu do Burlingtonu.

První otázka, kterou nám položí lidé, jež se setkají s našimi zachráněnými slepicemi, zní: „Snášejí vejce?“ Snášení vajec je to, co slepice pro většinu lidí představuje. Dokonce i dobře informovaní lidé jsou ovlivněni nepřirozeným a falešným „vaječno-průmyslovým“ vnímáním slepic.

Mnohé farmaceutické podniky jsou podezírány, že dlouhá léta distribuovaly krevní sérum nenarozených telat s padělanými doklady o původu, kromě jiných zemí i v Německu. Telecí plodové sérum je utajovaná látka farmaceutické branže, která se používá jako živný roztok a při vývoji léčiv. Znečištěná séra mohou ohrožovat i pacienty.