hospodářská zvířata

V úterý 26. června 2018 se u jatek Maso Planá konalo řádně nahlášené shromáždění. Jeho účastníci se pokusili s pomocí velké cedule přimět přijíždějící transporty, aby zastavily na pouhé dvě minuty a umožnili tak zaznamenat na kameru, v jakém stavu jsou přivážená zvířata a alespoň na chvilku těmto tvorům ukázat vlídnější tvář lidstva. Řidiči se však rozhodli pro najíždění do aktivistů, kteří stáli v bráně, a to i přes to, že neměli dobrý výhled a nemohli ani posoudit

Na cestě k udržitelnějším a ohleduplnějším způsobům výroby potravin leží řada překážek. Jednou z nich je názor, že udržitelnosti můžeme dosáhnout pouhou modifikací současných praktik živočišné produkce. Mnozí odborníci i organizace tuhle myšlenku s oblibou šíří a dostávají k tomu dostatek prostoru v médiích a na veřejnosti.

Kráva ¹⁾, která unikla z newyorských jatek byla zachráněná aktivistou za práva zvířat a umístěna do azylu pro zvířata.

Mladý býk, který v Queensu utekl zpracovatelům masa, vzbudil ve městě velké pozdvižení. Několik přihlížejících svědků natočilo býkovo dobrodružství na mobil.

Svou profesi jsem si vybral – podobně jako mnoho dalších veterinářů – ve směšně nízkém věku: okolo pěti let. K tomuto rozhodnutí mě dovedla náklonnost a empatie se zvířaty v mém životě, zjednodušeně řečeno láska ke zvířatům. Od malička jsem cítil, že zvířata jsou v mnoha ohledech stejná jako my a že si zaslouží naši péči a lásku. Jak je tedy možné, že jsem – podobně jako většina veterinářů – masojed? Jak si ospravedlňujeme zabíjení a pojídání živých bytostí, na kterých nám tolik záleží?

BBC News: Je správné zabíjet zvířata kvůli jídlu? A pokud je to špatné, jak špatné to je? Může a měla by západní společnost změnit své postoje?

Čtyři filozofové se podělili o své názory v pořadu Analysis na BBC Radio 4.

Růžový rypáček se něžně dotkne mé ruky. Dívám se do tváře praseti, které je uvězněno v nákladním autě. Pláče. „Mám tě ráda a je mi to líto,“ šeptám skrze slzy. „Všechno dobře dopadne.“ Oba ale víme, že opak je pravdou.

Toronto, 6 hodin ráno. Blížím se k metru, které mě doveze do centra na Maple Leaf Square. Přijíždím a s hrnkem kávy v ruce se seznamuji se čtyřmi lidmi, s nimiž pojedu do Burlingtonu.

První otázka, kterou nám položí lidé, jež se setkají s našimi zachráněnými slepicemi, zní: „Snášejí vejce?“ Snášení vajec je to, co slepice pro většinu lidí představuje. Dokonce i dobře informovaní lidé jsou ovlivněni nepřirozeným a falešným „vaječno-průmyslovým“ vnímáním slepic.

Mnohé farmaceutické podniky jsou podezírány, že dlouhá léta distribuovaly krevní sérum nenarozených telat s padělanými doklady o původu, kromě jiných zemí i v Německu. Telecí plodové sérum je utajovaná látka farmaceutické branže, která se používá jako živný roztok a při vývoji léčiv. Znečištěná séra mohou ohrožovat i pacienty.

Agrobyznys se nás snaží držet v naprosté tmě, co se týká znalostí, odkud dnes pochází drtivá většina živočišných produktů. Toto krátké video (s českými titulky) se snaží jejich praktiky vynést světlo a poodhalit nepříjemnou pravdu. Video je původně určené americkému publiku, nicméně většina zmiňovaných praktik jsou běžným standardem i u nás a v celé Evropské unii.

Jsou nejbližšími žijícími příbuznými Tyrannosaura rexe a jejich počty šestinásobně převyšují počty lidí. Řeč je o slepicích, kterých je na světě neuvěřitelných 43 miliard, a přesto jich máme šanci zahlédnout jen malé procento. Opeření přátelé, jak jim říkají jejich opatrovníci v azylu, jsou zvídaví, inteligentní, láskyplní a zábavu milující tvorové.