Jste zde

Snížení dopadu potravy na životní prostředí: vliv spotřebitelů a výrobců (Science)

Štítky: 

Autor: Alexander Holst

Překlad: Štěpán Opekar

Pokud nám skutečně záleží na životním prostředí, musíme změnit způsob produkce potravin a zaměřit se na takový druh stravy, který není podmíněn chovem a zabíjením zvířat. Ochránci zvířat mají k dispozici další podrobnou studii, pomocí které mohou tuto problematiku stavět do popředí.

V posledních letech vědci několikrát dospěli k závěru, že produkce masa, mléka a vajec je pro životní prostředí horší než produkce rostlinných potravin. Avšak doposud chyběl detailní pohled na to, jak se odlišnosti v těchto sektorech promítají do různých produktů, environmentálních ukazatelů a odlišných částí světa.

Sójové mléko může být pro životní prostředí lepší než mléko kravské, ale do jaké míry přesně? A může přechod z kravského mléka na sójové zabránit klimatickým změnám a zároveň spotřebovat méně vody? Existují rozdíly v tom, jak je mléko šetrné k životnímu prostředí v závislosti na místě jeho produkce (např. v Severní Americe versus v Evropě)? A jak si rozdílné výrobní postupy vedou, když je srovnáme?

V nejnovější studii publikované v časopise Science zpracovali vědci celou řadu výsledků z předchozích studií a posouzení životních cyklů. Tato studie ještě podrobněji zkoumá dopady jednotlivých potravin na životní prostředí v různých zemích světa. Jedním z podstatných závěrů je, že i ty nejméně škodlivé živočišné produkty jsou pro životní prostředí stále horší než průměrný rostlinný produkt.

Autoři pracovali s daty z 38 700 farem ve 119 zemích. Zahrnuli také na 1600 zpracovatelů, výrobců obalových materiálů a maloobchodníků, tedy všechny, kteří se podílejí na přidané hodnotě produktu. Porovnali dopady 40 druhů potravin na životní prostředí, což představuje téměř 90 % celosvětové spotřeby bílkovin a kalorií. Analýza environmentálních dopadů zohlednila 5 ukazatelů: emise skleníkových plynů, využití půdy, acidifikaci, eutrofizaci a spotřebu vody. Dostatek dat připravil prostor důkladné analýze.

Porovnejme například emise skleníkových plynů z výroby jednoho litru kravského a litru sójového mléka. Už zde pozorujeme značný rozdíl v průměru: u sójového mléka jsou emise skleníkových plynů o více než dvě třetiny nižší než u toho kravského (1,0 proti 3,2 kg ekvivalentu CO2 na litr). Ještě markantnější rozdíl zpozorujeme, když odkryjeme pozadí těchto hodnot. Zatímco emise skleníkových plynů z majoritní části (5. až 95. percentil) produkce sojového mléka se pohybují mezi 0,6 a 1,7 kg ekvivalentu CO2 na litr, rozsah u kravského mléka je mnohem širší – mezi 1,7 a 7,0 kg CO2 na litr. Podíváme-li se na čtyři zbývající environmentální ukazatele, vychází z toho kravské mléko ještě hůře.

Po analýze dat 40 produktů ze sedmi potravinových skupin – produktů bohatých na bílkoviny (zahrnující maso a luštěniny), mléka, produktů bohatých na škrob, olejů, zeleniny, ovoce, cukrů, alkoholických nápojů a povzbuzujících prostředků – vyvodili autoři několik hlavních závěrů. Pokud jde o živočišné chovy, zaznamenali několik důvodů, proč jsou rostlinné bílkoviny pro životní prostředí lepší než ty živočišné, a proč tyto důvody pravděpodobně budou platit i v budoucnu:

  • Emise z výroby krmiv převyšují emise zemědělství zaměřeného na produkci rostlinných bílkovin.
  • Dvě třetiny odlesňování pro potřeby zemědělství se provádí kvůli pěstování krmiva pro hospodářská zvířata. Odlesňování uvolňuje zachycený uhlík, který pohání klimatické změny.
  • Zdrojem emisí specifických pro chov zvířat jsou trávicí procesy zvířat, hnojiva a chovné rybníky.
  • Emise z přepravy a usmrcování zvířat, zejména z jatek, jsou vyšší než emise ze zpracování většiny rostlinných produktů.
  • Čerstvými živočišnými produkty se během výroby plýtvá více než jinými produkty.


Foto: Thomas Hafeneth (Unsplash)

Autoři také pojednávali o tom, jak by různé změny ve výrobním procesu mohly snížit dopad na životní prostředí. Ačkoliv v některých případech je možná produkce potravin živočišného původu s menším dopadem na životní prostředí, tento přístup má svá omezení. Autoři poznamenávají, že změna způsobu našeho stravování hraje zásadní roli:

Přechod ze současného způsobu stravování na stravu vylučující živočišné produkty s sebou přináší transformační potenciál: snížení využití půdy určené k produkci potravin o 3,1 miliardy hektarů (snížení o 76 %, včetně 19% redukce orné půdy) a emisí skleníkových plynů o 6,6 miliardy tun ekvivalentu CO2 (snížení o 49 %).

Rovněž globální emise spojené s acidifikací a eutrofizací by byly sníženy, a to o polovinu, spotřeba vody pak o jednu pětinu. V USA je potenciální přínos ještě větší:

Ve Spojených státech, kde spotřeba masa na jednoho obyvatele převyšuje celosvětový průměr hned třikrát, má změna způsobu stravování potenciál k mnohem většímu dopadu na jednotlivé emise potravin – jejich snížením o 61–73 %.

Tato studie vychází z několika dalších, které byly publikovány v posledních letech. Všechny spojuje stejný závěr: pokud nám skutečně záleží na životním prostředí, musíme změnit způsob produkce potravin a zaměřit se na takový druh stravy, který není podmíněn chovem a zabíjením zvířat. Ochránci zvířat mají k dispozici další podrobnou studii, pomocí které mohou tuto problematiku stavět do popředí. Vycházet mohou i z veřejně dostupných dat této studie, aby přizpůsobili své sdělení regionálním potřebám nebo potřebám specifickým pro daný produkt.


O autorovi

Alexander po dobu tří let pracoval pro německou vládu na poli mezinárodního rozvoje, zejména na adaptaci změnám životního prostředí v západní Africe. Zpátky v Evropě se na plný úvazek začíná věnovat kariéře v oblasti politické ochrany ve jménu hospodářských zvířat a podpory rostlinné stravy. Pro svou magisterskou práci v oboru veřejné politiky provedl výzkum, proč mají některé země přísnější politiku ochrany zvířat než jiné. V současnosti žije v Bruselu.

Zdroje: Faunalitics, odkaz na článek v časopisu Science, Překlad: Štěpán Opekar, Korektura: Monika Zápotocká