Jste zde

Skutečná cena masa

Podle údajů Světové zdravotnické organizace loni zemřelo více lidí na následky obezity než podvýživou. Zatímco 850 milionů lidí trpí nedostatkem potravy, více než třetina světové sklizně obilnin skončí v žaludcích hospodářských zvířat. V roce 1955 vážil burger nejslavnějšího fastfoodu 45 gramů, dnes váží skoro čtvrt kila. Ačkoliv zdroje docházejí, odborníci bijí na poplach, globální poptávka po mase setrvale roste. Jaká je jeho cena?

Člověk je obdařen dlouhým trávicím traktem a oproti šelmám malými zuby, se kterými neukousne syrovou svalovinu, přesto se postupně stal nejobávanějším "predátorem" planety. Jeho cesta začíná před více než milionem let, kdy ovládl tajemství ohně. Díky možnosti maso tepelně zpracovávat se zvýšila jeho stravitelnost pro člověka i doba trvanlivosti. Lidské všežravectví se tak na dlouhou dobu stalo obrovskou evoluční výhodou vůči býložravcům i masožravcům - jednak proto, že v chladnějším období mohli lidé (na rozdíl od býložravců) nacházet snadný zdroj energie v podobě úlovku, jednak proto, že v období nedostatku zvěře se naši předci (na rozdíl od šelem) mohli živit výhradně rostlinnou potravou.

Výraznější populační explozi umožnilo období neolitu, kdy lidé díky zemědělství převzali kontrolu nad způsobem získávání živočišných i rostlinných potravin. Ještě před sto lety ale bylo v naší kultuře běžné konzumovat maso maximálně jednou týdně, a to v neděli nebo o svátcích. Možnost mít maso na talíři každý den přinesla až industriální revoluce, která s pomocí rychlého technologického vývoje přinesla industriální velkochovy a pásová jatka. Zvířata se tak rychle stala anonymním článkem v soukolí intenzivní živočišné výroby, kde maximalizace zisku vítězí nad zájmem živých tvorů, zdravím lidských konzumentů i nad ekologickou udržitelností.

Neomezený růst

Z evoluční výhody pravěku a starověku se na prahu 3. tisíciletí téměř nepozorovaně stává hrozba pro další rozvoj. Živočišná produkce je totiž jednou z nejvýznamnějších příčin globálních klimatických změn, protože má na svědomí velkou část antropogenních skleníkových plynů. Jak je uvedeno ve zprávě Organizace pro výživu a zemědělství OSN Livestock's Long Shadow (Dlouhý stín živočišné produkce, 2006), chovy hospodářských zvířat emitují pětinu celosvětové produkce skleníkových plynů, což je více, než vyprodukují všechna auta, lodě i letadla dohromady (na dopravu připadá 13 %). Živočišná produkce kromě 9 % objemu CO2 vypouštěného člověkem emituje dvě třetiny lidmi produkovaného oxidu dusného (největším zdrojem je hnojivo používané při pěstování krmiv), dvě třetiny čpavku (chlévská mrva) a 37 % metanu (trávicí plyny zvířat).

Letos publikovaná studie výzkumného centra Woods Hole Research Centre pod vedením Erica Davidsona opakuje varování týkající se emisí skleníkových plynů a otevřeně nabádá ke snížení spotřeby masa. Upozorňuje, že se spotřebovává více hnojiv na pěstování krmiva pro zvířata než na pěstování potravy pro lidi nebo že půl milionu prasat vyprodukuje za rok více fekálního znečištění než 1,5 milionu obyvatel Manhattanu. Chlévská mrva přitom podle autorů studie obsahuje i nebezpečné chemikálie ve formě antibiotik, vakcín a insekticidů, podávaných zvířatům, aby mohla zůstat zdravá i v nevyhovujících podmínkách.

Vedlejší škody

Ještě palčivějším problémem se stává nedostatek pitné vody. Přední odborníci na hospodaření s pitnou vodou ze Stockholm International Water Institute letos vydali varovnou zprávu, že pokud se budeme i nadále držet běžné stravy lidí ze západních zemí bez omezování konzumace masa, nebudeme mít v roce 2050 (kdy se předpokládá, že na Zemi bude žít devět miliard lidí) dostatek vody potřebné pro vypěstování potravin. Potraviny živočišného původu jsou na vodu až desetkrát náročnější než potraviny rostlinné. Vodou je totiž třeba jak zalévat krmné plodiny, tak napájet hospodářská zvířata, ale i odplavovat nečistoty, které po sobě zvířata zanechají.

Za zmínku stojí i různá prostorová náročnost živočišné a rostlinné produkce. Zvířatům je třeba dodávat mnoho rostlinných bílkovin, které využijí nejen k požadovanému růstu, ale hlavně na běžné metabolické procesy. Z 11 kilogramů proteinu, které zkrmí tele, zůstane pro člověka jen asi půl kilogramu živočišného proteinu. Dva akry půdy tak uživí přibližně 50 veganů, 14 lakto-ovo-vegetariánů nebo jednoho všežravce.

Náročnost živočišné produkce vychází z nutnosti zajistit velkému počtu zvířat ve velkochovech dostatek krmiva, především ve formě kukuřice a sóji. Ta se k nám dováží nejčastěji z Argentiny a Brazílie, kde její pěstování způsobuje nevratné škody. Zatímco v roce 1976 bylo v Argentině a Brazílii 6,8 milionů hektarů plantáží se sójou, v roce 2005 už to bylo bezmála 37 milionů hektarů. Kvůli plantážím s krmnou sójou se kácí pralesy, mizí vzácné jihoamerické savany, pesticidy otravují půdu a vodu, zabíjejí místní domorodce a způsobují jim předčasné porody a vrozené vady.

Šedesát miliard

Také v biomedicínskému diskursu došlo v posledních dvaceti letech k zásadní změně pohledu na zdravotní důsledky (ne)konzumace masa. Zatímco před padesáti lety odborníci od vegetariánství vyloženě odrazovali, neboť se domnívali, že nezajišťuje dostatek bílkovin, železa a dalších látek, dnes již je naopak správně sestavená rostlinná strava vyzdvihována jako možné řešení a účinná prevence civilizačních chorob. Mezi problematické látky se oproti dřívějším předpokladům neřadí ani bílkoviny, hojně zastoupené v luštěninách i obilovinách, ani železo, které lze získat z celozrnného pečiva, tmavězelené zeleniny nebo sušeného ovoce.

Ve stanovisku Americké dietetické asociace a Kanadských dietologů vydaném v roce 2004 stojí, že správně rozvržená vegetariánská strava je vhodná pro všechna životní období, včetně těhotenství, kojení, dětství i dospívání, a může být zdravotně přínosná v prevenci i v léčbě různých onemocnění. K tomuto stanovisku se ve stejném roce kladně vyjádřila i Česká pediatrická společnost a Společnost pro výživu. Výživová doporučení posledních desetiletí stále opakují: méně tučných živočišných potravin, zato více rostlinných olejů, zeleniny, ovoce, ořechů, celozrnného pečiva a luštěnin. Od roku 1971 se však celosvětová produkce masa ztrojnásobila na 300 milionů tun ročně, což představuje každý rok přes 60 miliard zvířat. Podle některých zdrojů, např. tzv. Čínské studie z roku 2006, s tím souvisí i nárůst výskytu civilizačních chorob mezi jejich konzumenty.

V bohatých státech již spotřeba masa víceméně stagnuje. Do vysoce zalidněných oblastí Indie a Číny však s ekonomickým boomem proniká také západní styl života, včetně stravování. Přes 300 milionů Indů sice patří mezi vegetariány, ale i bez nich jen v těchto dvou zemích najdeme dvě miliardy lidí, kteří postupně vyměňují udržitelný jídelníček založený na rýži a zelenině s cizrnou nebo trochou masa za maso s trochou rýže. Rostoucí poptávka po živočišných produktech naráží na dostupnou biologickou kapacitu. Např. průměrný Čech by dle výpočtu tzv. ekostopy potřeboval 2,7 Země, Američan dokonce 5,3. Naše planeta zkrátka dokáže uživit jen omezený počet lidí. Jaká bude budoucnost lidstva, až nás bude v roce 2050 devět miliard, bude záležet na ochotě bohatých i bohatnoucích k dobrovolné skromnosti.

Autor: Tereza Vandrovcová

Vyšlo v sekci Společnost kulturního čtrnáctideníku A2 (19. 12. 2012) a na blogu HN.