Jste zde

Proč jsem ksakru vegan? - Stinná stránka, o které ti nikdo neřekne

Autorka: Anna x (RedWineVines)

Překlad: Anna Kučerová

O téhle stinné stránce se nemluví. Místo toho se mluví o úžasných zdravotních přínosech a o snížení rizika srdečního onemocnění a rakoviny. Lidi taky mluví o tom, že veganství pomáhá zachraňovat planetu, jelikož je živočišná výroba hlavní příčinou odlesňování, vymírání druhů, ztráty přírodních stanovišť, „mrtvých zón“ v oceánech a emisí skleníkových plynů.

A my vegani jsme rádi, že nepřispíváme k hrůzostrašnému mučení, mrzačení a mizérii, které nevinná zvířata zažívají každý den, nemluvě o děsuplných momentech, jaké je čekají na jatkách.

To je pravda. Proti tomu nikdo nemůže nic namítnout.

Takže být veganem je vlastně boží…ne?!

Jestliže se chceš stát veganem, první věc, kterou musíš pochopit, je, že musíš být odolný/á. Hlavně duševně... A pokud nejsi, dostaneš na frak. Takže se dej dohromady, slečinko.

Večeře

Zkus si představit tuhle situaci. Je sobota večer, a ty se třeba někam chystáš:

  • Přátelé tě pozvali k sobě domů na večeři, kde bude kamarád připravovat svůj nejoblíbenější recept.
  • Máš rande a jdete se najíst do příjemné hospůdky, kterou ve městě nedávno otevřeli.
  • Jdeš na grilování s kolegy z nové práce.

A jsi trochu nervózní, protože v některém okamžiku večera budeš muset říct… to slovo na „V“

Skoro se zdá, že „vegan“ se ve společnosti považuje za sprosté slovo. Takže s tím počítej. Může se stát, že tě tvoji noví přátelé/objev/kolegové odepíšou, hned jak to slovo na „V“ uslyší. Ti slušní a normální to samozřejmě neudělají, ale čas od času můžeš narazit na podivína, který málem vyletí z kůže a v duchu si řekne něco jako: „Ach ne, zas jeden z nich!, Ty už k sobě nikdy nepozvu. Pošahaní extrémisté.“ Takže ti radím, aby sis nechal/a narůst hroší kůži a připravil/a si bohaté zásoby smyslu pro humor.

Takže… jak a kdy vypustit tu „V-bombu“ mezi lidi. Máš dvě možnosti vedoucí ke čtyřem různým výsledkům. Až se tě někdo zeptá „Proč jsi vegan?“ (Pozn.: Na tohle se tě lidi BUDOU ptát až do konce tvého života, kdykoli půjdeš někam na večeři. Tak si na to zvykni.), můžeš:
 
1) Zalhat o tom, proč jsi vegan, protože to je jednodušší.
2) Říct pravdu, ačkoli to dost často naruší atmosféru.

Když jsem byla vegetariánkou, zalhala jsem pokaždé, když se mě někdo zeptal, proč nejím maso. Odpovídala jsem: „Prostě mi maso nechutná.“ S takovou odpovědí byli tazatelé povětšinou spokojení. Dřív jsem se děsila toho být středem pozornosti. Dost na tom, že jsem byla vegetariánka, už to mě odlišovalo od všech ostatních. Takže když se mě někdo zeptal na důvod, lhala jsem, abych co nejrychleji unikla záři reflektorů. To jsem byla mladší a až moc mi záleželo na tom, co si myslí ostatní.

Ale stát se veganem… takový krok uděláš proto, že jsi zjistil/a, že ve vaječném průmyslu se malí kohoutci lisují zaživa hned v prvním dnu jejich života, jen proto, že jsou to samečci. Nebo proto, že vám dojde, že sýr a mléko pochází od krávy, kterou lidé násilím mnohokrát po sobě oplodnili tak, že do ní nacpali tzv. „rape stick“ (znásilňovací tyč). Kráva začne vytvářet mléko pro své tele, které je jí ale krátce po porodu odebráno, a mléko si ukradneme pro sebe my, lidé. Kráva již ve velmi mladém věku fyzicky zkolabuje a nato je zastřelena, protože už není k užitku… Tak v takovém případě ti ta lež nejde přes pusu. Nechceš se tvářit, že o ničem nevíš, chceš, aby každý věděl, co se s těmi chudáky zvířaty děje. Chceš říct pravdu. Ta pravda ale vyvolá hodně podráždění, rozhořčení a vzteku. Staneš se terčem. Ale na to kašli - i tak si tuhle pravdu nenechávej pro sebe.

Když jdu někam na večeři a budou tam lidé, které moc neznám anebo mám jen hlad a chci se už pustit do jídla, raději se vyhnu hlubokým debatám a na otázky odpovídám: „No protože mám ráda zvířata a nechci podporovat krutosti, které se na nich páchají.“ Ale odpověď, kterou já a všichni další vegani, nejčastěji používáme, je: „Stal/a jsem se veganem/vegankou, protože jsem zjistil/a, že mléčný a vaječný průmysl je zrovna tak příšerně krutý jako masný průmysl."

Odpovědí je většinou ticho, takže chvíli máš čas změnit téma, než vypukne armageddon. Například můžeš říct: „No ne, tohle místo vypadá fakt hezky - neobjednáme si víno?“ nebo můžeš využít příležitost a pustit se do diskuze. Uvidíš, že některé konverzace budou opravdu přínosné a zajímavé. Taky je to dobrá příležitost, jak rozšířit lidem obzory a zároveň promluvit za němé tváře. V některých případech ale… no nemá cenu si nic nalhávat, prostě se z tebe stane veřejný nepřítel č. 1. Zaměří se na tebe, naženou tě do kouta a začnou s výslechem. Ze společenského hlediska se z večeře stane zatraceně vyčerpávající záležitost.

Vtipy

Pak jsou tu vtipy a to je záležitost sama o sobě. Dole jich pár uvádím, abys věděl/a, na co se připravit. Budeš je slýchat hodně, hodně často, až do konce života. Mám za sebou 28 let prošpikovaných vtipy o mém vegetariánství a pak veganství. A věř nebo ne, člověk, který ti ten vtip řekne, má pocit, že je úplně první, koho kdy napadl. Jestli už nemáš sílu na nic jiného, jako odpověď postačí jen falešné komediální povzdechnutí. Většině vtipálků to poskytne pocit uspokojení nad jejich geniálním a mimořádně originálním vtipem.

1) „…Slanina!!! HAHAHA“ - Tohle sporadicky uslyšíte, kdykoli zmíníte něco, co souvisí s veganstvím. Děsně duchaplné a k popukání.
2) „Jak poznáš, že je někdo vegan? Řekne ti to!“ *chrochty chacha chrocht*.
3) „A co teda jíš? Salát? He he“ - Mám křeče od smíchu, no fakt.
4) „Co je todle? Krmení pro králíky? Fííí!“ - Tenhle nemá konkurenci, nemám slov…

Trollové

Na řadu přicházejí trollové. Pro ty, kteří pojem „troll“ neznají: v podstatě se jedná o sexuálně frustrované jedince s předpubertální mentalitou, kteří zoufale prahnou po pozornosti.  Když ji nezískají jinde, uchýlí se do online světa, kde se zaměří na ostatní uživatele, aby získali nějaký pocit moci. Smutnou skutečností je, že v reálném světě troll nejspíš nepatří mezi nejšťastnější bytosti, a tobě ho začíná být skoro líto. Ale tenhle článek je nazvaný „Stinná stránka, o které ti nikdo neřekne“, takže shovívavost na chvíli odložím stranou a jednoduše shrnu, že trollové jsou prostě otravní. Třeba jako alergie, bez které by se člověk s klidem obešel. Na Wikipedii je „troll“ definovaný takhle:

Troll je v internetovém slangu obvykle anonymní účastník online diskusních fór, chatů či blogů, který zasílá záměrně provokativní, urážlivé nebo irelevantní (off-topic) příspěvky k citlivým tématům, jejichž hlavním smyslem je vyprovokovat ostatní uživatele k emotivní odezvě nebo jinak narušit normální, věcnou diskusi.

Troll říká věci, které povětšinou vůbec nemyslí vážně, jen chce vyvolat nějakou odezvu. Je to skoro umění. I já mám svého osobního trolla, ale už jsem si ho docela oblíbila. Připrav se na to, že to zpočátku bude trochu stresující, ale postupně zjistíš, že je to stejně jako se šotky a jinou havětí… prostě je nesmíš krmit. Můj troll chce jen upoutat mou pozornost. Co nadělám, nakonec je to ale docela milé.

Předsudky

Jakmile před určitým typem lidí vypustíš to slovo na „V“ a přiznáš se, že se živíš pouze rostlinnou stravou, tito lidé začnou automaticky předpokládat, že:

  • patříš k sektě
  • nosíš výhradně pletené vesty
  • živíš se jen salátem
  • jsi chudokrevný/á
  • objímáš stromy
  • čteš knihy o loukách
  • nemáš vůbec žádnou sílu
  • máš křehké kosti
  • nosíš batikované oblečení
  • kouříš trávu
  • nenávidíš a díváš se skrz prsty na lidi, kteří jí maso

Dobře, jedna z těchhle věcí mě možná trochu vystihuje, ale ten zbytek je úplně mimo. Přesto ale se musím k něčemu přiznat…

Taky jsem si to myslela. DOKONCE I JAKO VEGANKA.

Tenhle obrázek o veganství, který mi vtiskla společnost, je tak hluboce zakořeněný, že i já jsem ho vnímala jako správný. Jsem vegankou už přibližně rok a půl a před několika měsíci, když jsem se zrovna přestěhovala do jiného města, mi kamarádka navrhla, abych se přidala k místní veganské skupině, která pořádala pravidelná setkání. No…ten nápad jsem hned zavrhla. Moje první reakce byla: „Nedokážu si představit nic horšího, všichni budou divní. Ne, díky. Zní to úděsně. Nic pro mě.“

Asi o týden později jsem zašla do kavárny, která nabízela zdarma ochutnávku kávy s ovesným mlékem. Do fronty za mnou se postavila jedna holka. Řekla, že chce vyzkoušet kafe s ovesným mlékem, a daly jsme se do řeči. Ukázalo se, že je taky veganka. Jmenovala se Alys. Moc veganů jsem do té doby nepotkala a tak jsem byla moc ráda, že si s ní můžu popovídat. Alys se mě zeptala, jestli jsem byla už na nějakém místním veganském setkání. „Nooo…“ Vysvětlila mi, že se pořádají každou první středu v měsíci a že tam poznala už pár moc fajn holek. Prý bych taky měla přijít. Byla moc sympatická, zábavná a chytrá a měla styl. A byla veganka! Koho by to napadlo?

Když jsem odešla z kavárny, procházela jsem se ještě po městě. Asi o hodinu později jsem narazila na pár lidí, kteří rozdávali letáky. Jeden z nich měl postavu jako vysoká namakaná gorila a na hlavě měl pletenou čepici s tučným bílým nápisem „VEGAN“. „Zdravím“, řekla jsem, „ty jseš vegan?“. Usmál se od ucha k uchu a zeptal se: „Co mě prozradilo?“ a pak se zasmál. Byla jsem pěkně zaskočená, protože se tak moc lišil od stereotypních představ o veganech. U kulturisty bych veganství nečekala! Zastavila jsem se na kus řeči s ním a jeho milou přítelkyní a řekla jsem, že jsem se nedávno přistěhovala. „Chodíš někdy na veganská setkání?“ zeptali se. „Pořádají se každou první středu v měsíci. Bylo by fajn, kdybys dorazila!

Jaká je pravděpodobnost, že v jednom městě během jediného dne narazím na tři vegany (všichni z nich normální-přátelští-zábavní a bez pletené vesty), kteří všichni zmíní tatáž pravidelná setkání, o kterých jsem slyšela dva dny před tím od kamarádky? Bylo nad slunce jasnější, že se jich musím zúčastnit a taky jsem to udělala. Díky tomu mi došlo, že i já jsem měla předsudky ohledně nálepky „vegan“… a to jsem sama vegankou. Takže je očividné, že na sobě ještě musím zapracovat.

Malá vsuvka v podobě tří vytuněných veganských sportovců: Ed Bauer, Mac Danzig a Mindy Collette:

Vztek

Tohle je poslední aspekt stinné strany veganství, který je pro mě nejtvrdším oříškem.  Ať se ti to líbí či ne, někteří lidé se na tebe doopravdy naštvou, když jim řekneš, že nechceš podporovat krutost na zvířatech. Můžeš se připravit například na tyto reakce:

  • Takže si myslíš, že jsi něco víc než já?!
  • A co lvi?!
  • Takhle jsme jedli VŽDYCKY!
  • Kupuju si jen „humánně“ poražená zvířata.
  • A co rostliny? Ty taky přece cítí.
  • Jsme všežravci, ne býložravci. Koukej na moje špičáky, ty jsou na trhání masa.
  • Co kdyby ses ocitl/a na opuštěném ostrově?
  • Jasně, kdybych měla hlad, zabiju i vlastního psa.
  • A co bílkoviny?!
  • Chlap. Grrr. Jsem zabiják.
  • Musíš respektovat moji volbu.

Co mě ničí je to, že i lidi, které mám doopravdy ráda, zlehčují krutost páchanou na zvířatech. Nedávno jsem v rádiu zaslechla: „Lhostejným přístupem k hrozným věcem jen zastíráme svůj strach.

Takže… po všem, co jsem napsala o strastiplných večeřích, o vtipech, o trollech, o předsudcích a o vzteku, vracím se zpátky k původní otázce:

… proč JSEM ksakru vegan?!

Přemýšlela jsem o tom a… vlastně ani není nad čím váhat. Jo, chci si snížit riziko srdečního onemocnění a rakoviny, jo, záleží mi na mém zdraví a jo, chci se podílet na záchraně té jediné planety, na které musíme žít. Ale především…

…jsem vegankou, protože jsem zjistila a viděla, co se doopravdy děje zvířatům v masném, mléčném a vaječném průmyslu. Dlouho jsem žila v nevědomosti, ale teď jsem zjistila, jaká je realita, a to z hlavy už nevymažu. A odmítám jen přihlížet, nic nedělat a nechat zvířata trpět. Odmítám si vytvářet výmluvy, proč je v pořádku jedněm ubližovat, aby si druzí mohli dát svačinu. Odmítám předstírat, že slanina, kterou jsem si koupila v supermarketu, nepochází od vřeštícího prasete, které nechtělo umřít, nechtělo být znásilňováno, nechtělo, aby mu odebírali děti, nechtělo, aby mu někdo usekl ocásek a pak mu podřízl hrdlo, nechtělo být zavěšené hlavou dolů a nechtělo vykrvácet.

Nebudu jen tak stát a předstírat, že to je v pořádku. Záleží mi více na tom, že jiné bytosti trpí, než na mých chuťových buňkách, na občasných společensky trapných momentech u stolu, na otřepaných vtipech o veganech, trollech žíznících po pozornosti a ignorantských předsudcích. Když na tom nebude záležet mně, komu jinému jo? Jakou naději mají zvířata, když nedokážou mluvit? Po nocích křičí hrůzou a bolestí, ale dokud nezačnou mluvit naším jazykem, nikdo se o ně nebude zajímat, nikdo je nebude poslouchat. Takže díky bohu za vegany! Kdyby zvířata uměla po našem, co myslíte, že by vyprávěla?

Je to nejlepší rozhodnutí celého mého života. Potkala jsem díky tomu neuvěřitelné a nádherné lidi. Jsem zdravější, šťastnější a zapálenější. Lidé, co říkají, že jeden člověk nic nezmění, kecají. Člověk dokáže měnit své okolí. Za tu krátkou dobu, co jsem vegankou, se pět lidí, se kterými jsem se náhodou bavila, taky dalo na veganství a tato pětice ovlivnila další a další lidi. Na světě už žijí milióny veganů a díky nim je o milióny zvířat méně tlačeno do toho nesmyslného a šíleného kolotoče plného týrání a vražd. Jeden člověk MŮŽE změnit svět.

Jsem vegankou kvůli lásce, kvůli soucitu, kvůli zvířatům. Kvůli životu.

Zdroj: RedWineVines, Překlad: Anna Kučerová, Korektura: Martin Čejka