Jste zde

Představujeme: Heidrún ‒ azyl Ostrov

V nové sérii rozhovorů představujeme azyly pro hospodářská zvířata v ČR. Jako první jsme si promluvili s Aničkou z méně známého Azylu Heidrún, který sídlí ve Středočeském kraji, asi 15 km jižně od Příbrami.

Na začátek mě napadá otázka, z čeho pochází název azylu?

Heidrún je význačná kozí postava ze severské mytologie. Podle pověstí koza Heidrún hoduje na listoví světového stromu Yggdrasilu a z jejího vemínka prýští medovina, kterou pijí padlí bojovníci ve Valhalle. A medovina je v kontextu staroseverské mytologie spojována s inspirací, básnictvím, vášní. Chtěla jsem vzdát hold jedné z nejslavnějších koz a zároveň vyjádřit, že není třeba brát zvířata jen jako zdroj materiálního užitku.

Představila bys mi stručně tvůj azyl, jak dlouho funguje a kdo všechno za ním stojí?

Azyl oficiálně funguje až od loňského prosince. Neoficiálně se však rodil v průběhu minulých let. Nejdříve to byli kočičí nalezenci. Původně jsem si před třemi lety pořídila pár ovcí a koz na vypásání louky u domu, ale u toho to nezůstalo. Před rokem přišlo první prasátko, pro které se hledalo umístění přes Farmu Naděje. Jedním prasátkem to však neskončilo, takže aktuálně tady žije osm koz, pět ovcí, pět prasátek, sedmnáct koček a sedm slepiček. Za azylem stojím z velké části sama, trochu mi vypomáhá bývalý partner s fyzickou péčí o zvířata. Z hlediska finančního to tu funguje jen díky němu. I proto o azylu není moc slyšet, protože v jednom člověku zabere péče o zvířata reálně tak 200 % času a na propagaci už pak není čas a síla :-). Pořád je to více či méně volnočasová aktivita. Osobně to beru jako součást karma jógy.

Takže to nebylo tak, že sis řekla „teď založím azyl“, ale vznikal spíše postupně. Co tě motivovalo k tomu, že ses rozhodla přijímat další zvířata?

Miluju zvířata, kam mi paměť sahá. Bylo mi s nimi dobře, intuitivně jsem rozuměla, co říkají a potřebují. Postupně jsem se dostala až k veganství a myslím, že mě hodně posunula moje poslední práce. Dělala jsem ve výzkumném ústavu, až do bodu, kdy jsem se emočně i fyzicky přemohla a zhroutila ‒ náplní mé budoucí práce by byly neodvratně například pokusy na zvířatech.

Rozhodla jsem se, že se stanu změnou, kterou chci vidět ve světě, že se nebudu podílet na světonázoru, který staví zisk nad cit a potřebuje věčně růst a zvyšovat výkon. V praxi se ukázalo, že přijetí nového zvířete je o velmi těžkém rozhodování, jestli má azyl kapacitu ho přijmout ‒ a to nejen z hlediska prostoru, ale i pohody dalších obyvatel nebo prostředků. Reálně to vypadá tak, že se dozvídám o různých případech nechtěných zvířat a rozhoduju se podle akutnosti případu a azylových možností. U druhého prasátka to bylo tak, že hrozilo, že skončí na talíři, navíc bylo dost traumatizované. Vím, že někdy jsem já ten, kdo rozhoduje o jejich životě a smrti, že říct „ne“ by pro ně znamenalo konec. Nejtěžší je, že přijmout můžu jen velmi omezený počet zvířecích duší.

To musí být těžké, k provozování azylu pro hospodářská zvířata patří kromě tvrdé práce také tyto emočně nelehké situace. Jak se vyrovnáváš například s tím, když se některé zvíře zachránit nepodaří?

Nejtěžší je nějak se vyrovnat s tím, v jakém žiju světě. Že tu máme oficiálně posvěcené koncentráky a že uvědomit si to a vytvářet změnu dokáže jen mizivé množství lidí. Ozvat se proti vytváření utrpení je bráno jako extremismus, zpovykanost. Když jde o smrt zvířete v azylu, tak se snažím hlavně kontemplovat, být dobrým průvodcem na druhou stranu. Většinou cítím, jestli je smrt nablízku. Pokud to není opravdu rychlé, tak je nějaký čas. Dokud cítím, že zvíře má vůli tu být, snažím se poskytovat péči.

Snažím se je vnímat, cítit, co sama chtějí. Někdy je to těžké, je to vlastně jako s lidmi, když je jim hodně zle, vzdávají to a mluví o tom, že už by chtěli nebýt. Když se jim uleví, vrátí se chuť do života. To je to úplně nejtěžší, vycítit, jak vážné to je, kolik a jaké podpory poskytnout. Samotná smrt mě neděsí. Vyrovnávám se tak, že si procházím, jestli jsem udělala to, co jsem mohla. Pak se učím odpouštět si omyly, kterých se chtíc nechtíc dopouštím.

Jakým způsobem se k tobě zvířata nejčastěji dostávají? Kontaktuje tě třeba někdo, kdo ví o zvířeti, které potřebuje pomoc? Nebo je sama vyhledáváš např. v inzerátech na internetu?

Skoro vždycky je to přes různé FB skupiny a stránky. Farmu Naděje, skupinu Azyly sobě, Český klub majitelů prasátek chovaných v domácnosti... Na některé narazím i osobně, když lidé zjistí, co dělám. Například přes chovatele, kteří si utvořili vztah k nějakému zvířeti, ale ze kterého už není užitek, a oni ho nedokážou jen tak zabít. Občas mě někdo kontaktuje přímo. Většinu zvířat musím bohužel odmítat, protože nechtěných a nemocných zvířat je mnohem více, než jakou mají kapacitu všechny azyly dohromady.

Pečovat o zvířata určitě není levná záležitost, ať už jde o krmivo nebo veterinární péči. Má azyl nějaké pravidelné dárce či podporovatele?

Zatím nám přes transparentní účet pravidelně začali přispívat dva lidé, vedle toho máme pár podporovatelů mezi známými, kteří přispívají finančně i materiálně. Vesměs jsou to lidé, jejichž iniciativa vedla k umístění zvířat tady do azylu, a tak se snaží vypomáhat, jak mohou. Samozřejmě pravidelné i nepravidelné příspěvky zatím ani zdaleka nepokrývají náklady na péči o azyl. Ten drží dohromady dobrou vůlí. Jen tak pro představu, na transparentní účet přišly azylu tento rok zhruba 2 000 Kč, ale reálné náklady jsou více než dvacetinásobek. Největší výdaje jsou za veterinární péči, některá zvířata v péči azylu jsou stará nebo mají chroničtější problémy, takže vyžadují nadstandardní péči.

To je celkem síla, podle mě je spousta lidí, kteří by rádi podpořili, jenom o vás třeba nevědí. Jakým způsobem mohou lidé azylu přispět? Kromě přímých darů na účet pořádáš např. aukce nebo sbírky na konkrétní obyvatele azylu?

Zatím jsem aukce a sbírky nepořádala, jen na FB stránce azylu nabízím svoje obrazy a práci, bohužel zatím bez odezvy. Hlavní problém je, že už sama nemám kapacitu věnovat moc času přípravám aukcí a sbírek. Abych lidem přiblížila, co obnáší azyl, vypadá můj běžný den asi takto: vstávám okolo šesté, chystám krmení pro ovce, kozy, prasátka, kočky a slepičky. Krmím a nosím vodu do dvou venkovních výběhů, potom uklízím ve dvou kočičích karanténách, krmím kočky, králíka, následně přestýlám a krmím nepohyblivého kohoutka, který bydlí uvnitř. Teď má jedno z kůzlat poraněné oko a je potřeba ho třikrát denně ošetřovat mastí.

Okolo poledne chystám svačiny, krmím venku. Večer opět krmení a doplňování vody, úklid a krmení koček. Nemocný kohoutek dostává krmení alespoň pětkrát denně, je třeba ho u jídla držet, čistit ho po jídle a přestýlat ho. Do toho venku kontroluji stav podestýlek v přístřešcích, doplňuji seno. Ve volných chvílích se snažím pracovat, dělám administrativu a takové věci. Připravuji si třeba i vlastní bylinné směsi na základní léčbu zvířat. Život tu má prioritu před propagací a fundraisingem. Ideální by ovšem bylo najít výpomoc právě pro aktivity spojené s propagací a získáváním prostředků.

To je hodně nabitý program. Uvítala bys tedy nějakého dobrovolníka či dobrovolnici, který/á by si vzal na starost propagaci a celkově přenášel více informací ze života v azylu mezi lidi. A co pomocníci na fyzické práce, organizuješ třeba nějaké brigády a podobně? Je možné přijít na návštěvu a pomazlit se se zvířaty?

Ideální by byla v první řadě výpomoc s propagací a zveřejňováním informací. V rámci pár brigád jsme tu už postavili boudičku pro prasátko a další drobnosti, další brigády se jistě budou konat na jaře. Jinak po předchozím ohlášení je možné přijet na návštěvu, pomazlit se se zvířátky, ráda návštěvníkům povím i něco víc o zvířecích osudech a vůbec o zvířecím chování. Zrovna dnes jsme tu měli tři návštěvy, lidé se o nás začínají dozvídat.

Tak to je skvělé, věřím, že se dobrá duše na výpomoc najde :-). Děkuji za rozhovor a přeji ať se daří tobě i všem obyvatelům azylu. Je ještě něco, co bys chtěla čtenářům sdělit?

Chtěla bych poděkovat všem, kteří nejsou lhostejní a kteří se snaží dělat dobré věci :-).

Autor: Petr Beneš


Azyl Heidrún, z. s.

Ostrov (okr. Příbram)

Webová stránka | FB stránka

Číslo transparentního účtu: 2901567943 / 2010

Givt: https://givt.cz/azyl-heidrun-z-s