Jste zde

Prasečí pláž bohužel není pro prasátka rájem na Zemi

Autorka: Michelle Cehn

Překlad: Tereza Vandrovcová

Neobydlený karibský ostrov, křišťálově čistá voda s všudypřítomnými tropickými rybkami a nekonečná zásoba pochoutek od místních i turistů. Zní to jako vysněná země každého prasete, že?

Přesně to jsem si myslela, když jsem narazila na fotky plavajících prasat na “Prasečím ostrově” a vzápětí si v rámci líbánek naplánovala výlet na Bahamy. Coby dlouholetá milovnice prasat jsem si myslela, že nic na světě nemůže překonat pohled na volně běhající prasata, která si na svém vlastním ostrově užívají naprosté svobody. Nemohla jsem se dočkat.

Jenže když jsme s manželem zakotvili na prasečí pláži, mé nadšení rychle vyprchalo a vystřídal jej sužující pocit, že tu něco není v pořádku. A v pořádku toho nebylo opravdu hodně.

Sotva jsem vystoupila z motorového člunu, vrhnul se ke mně zástup velkých hladových čumáků dychtících po jídle. Rozevřela jsem dlaně, abych jim ukázala, že u sebe žádné jídlo nemám, a hned jak to pochopili, ztratili zájem.

Pak začala přibíhat mláďata. “Můj ty Bože,” pomyslela jsem si. Těch tam ale bylo! 10 nebo 15 selátek zřejmě z více vrhů. Poklekla jsem a začala je vítat. Byla tak maličká - a špinavá! Svými malými pískem pokrytými rypáčky mi prozkoumávala ruce, boty, foťák - prostě všechno. Po vystřízlivění z radostného bratříčkování s malými selátky v ráji jsem si začala všímat oděrek, které měla na kůži. Při bližším prozkoumání jsem zjistila, že se jim odlupuje kůže na rypácích a že mají na útlých hlavičkách drobné škrábance a jizvy.

V tu chvíli jsem si vzpomněla na návštěvy azylu Farm Sanctuary a na to, jak zaměstnanci azylu potírali prasata opalovacím krémem, protože mají velmi bledou a citlivou pokožku, která se snadno spálí. Začalo mě znepokojovat, že všechna tato prasata trpí vážnými popáleninami z toho, jak jsou den co den vystavena prudkému karibskému slunci.

Promluvila jsem si o tom se Susie Coston, ředitelkou Farm Sanctuary a největší expertkou přes prasata, kterou znám, a zeptala se jí, jaké důsledky může mít pro prasata dlouhodobé vystavení slunci. Řekla: “stejně jako u nás není příliš mnoho slunce dobrá věc. Mohou dostat rakovinu kůže a další nemoci a pravděpodobně budou dlouhodobě trpět, když nebudou ošetřena.” Také mi připomněla, že v přírodě se prasata obalují bahnem, které je před sluncem chrání, jenže na písečné pláži v Karibiku k žádnému bahnu přístup nemají.

To bohužel není všechno. Ještě než jsem vůbec dorazila na místo, mě napadlo, co by se asi stalo, kdyby se prasata na “Prasečím ostrově” přemnožila, protože je neohrožují žádní predátoři a jediný omezený zdroj bude zřejmě jídlo. Netrvalo dlouho, než jsem odpověď získala. Evidentně nešlo o velký a vzkvétající ostrov. Z toho, co jsem za ten týden v Exumas vypozorovala, se všechna prasata celou dobu zdržovala na malé písečné pláži, která pro ně představuje zdroj potravy.

Spočítala jsem je. Celkem jich mohlo být 20 až 25, přičemž většinu tvořila mláďata, adolescenti a mladé matky. “Kde jsou všechna ostatní prasata?” zeptala jsem se jedné turistické průvodkyně, která se chlubila, že všechna selátka pojmenovala a každý den je chodí krmit palačinkami či zeleninou. Zamumlala něco jako “no, ti musí být vzadu.” Kde vzadu? Na skalnatém ostrově daleko od zdroje potravy? Když jsem na ní poté zatlačila, rychle změnila téma a nechtěla o tom mluvit. Hmm...

Nakonec se mi podařilo získat přímočařejší odpověď od jedné místní, která vyrostla na sousedním ostrově. Sebejistě mi odpověděla: “No, oni musí ta prasata zabíjet, jinak by jich bylo moc - hlavně, když jsou agresivní. Můžou představovat nebezpečí pro turisty, takže musí jít.” Okrajem dlaně si přejela přes krk, jako kdyby její slovní vyjádření nebylo dostatečně jasné. Ptala jsem se dál: “Počkat, takže prasata na Prasečí pláži jsou zabíjena?” načež mi odpověděla, “Jo - ale nebojte, oni si je opečou na rožni a snědí, takže nic nepříjde nazmar. A ne, nenabízíme je tady v restauraci - hodně lidí se na to ptá,” zasmála se.

Hrozně mě to zklamalo. Jediný důvod, proč jsem si vybrala tuhle líbánkovou destinaci, bylo, že jsem chtěla vidět prasata, která nikdy nebyla zneužívána a která prožijí celý život v naprosté svobodě. Bože, byla jsem tak naivní.

Fotky a videa, která jsem na internetu viděla, vytvářela dojem, že jde o prasečí ráj. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by mohl být Prasečí ostrov řízenou turistickou atrakcí, ve které jsou prasata odstřelována. Nicméně náhle to všechno začalo dávat smysl. Jak jinak by bylo možné udržet počet prasat i po desítkách let pod kontrolou. Došlo mi, že jde o turistickou atrakci se zvířaty, která se příliš neliší od kosatek zavřených v Sea World nebo orangutanů v zoo. Prasata jsou kolektivně kontrolována místními a využívána pro zisk. Místní turističtí průvodci, karibské společnosti nabízející výlety na lodích, ale i lokální rezorty profitují z turistů, kteří jsou ochotní dát - a zaplatit - cokoliv za to, aby si mohli zaplavat a udělat selfíčko s bahamskými prasaty.

Pokud vás ani toto neznepokojuje, vezměte v úvahu bezpečnost turistů. Ačkoliv jsem byla v Karibiku pouze na týden, slyšela jsem množství historek od turistů, kteří byli prasaty pokousáni. Jeden mladík utrpěl hryznutí do zadku, když se s jídlem v ruce otočil k prasatům zády. Ani já jsem pokousání neunikla. Když se mi jedno z prasat pokoušelo vzít potravu z ruky, omylem mě kouslo do prstu.

Opět jsem se obrátila na Susie z Farm Sanctuary a zeptala se jí, jestli by se lidé měli mít na pozoru, když vstupují do interakcí s těmito hladovými polodivokými prasaty. Řekla: “Prasečí kousnutí mohou být hodně vážná. Prasata mají silné čelisti a jsou schopna zdrcujícího, kosti lámajícího kousnutí. Také při tom často prokousnou kůži. Mohou způsobit vážná zranění.” Přesto si většina turistů, které jsem tam viděla, neuvědomovala, že by měla při interakci s prasaty dodržovat určitá bezpečností opatření. A to, co jsou někteří turisti schopní udělat, jen aby měli dobrou fotku, je až trapné. Připadá mi neuvěřitelné, že v éteru ještě nekolují příběhy o zranění z Prasečího ostrova, ale je to jen otázkou času. Takže pokud vás nezajímá blaho prasat na tomto ostrově, vzpomeňte si alespoň na ty tisíce turistů, kteří každý rok přijíždí, aby se se slavnými plavajícícmi prasaty vyfotili.

Co je špatného na prasečím ostrově?

Abych to celé shrnula, zde jsou problémy, na které jsem se během své návštěvy Prasečí pláže narazila:

  • Prasata jsou zabíjena (kontrola populace).
  • Prasata mohou trpět vážnými slunečními popáleninami a rakovinou kůže z toho, že tráví celé dny na pražícím karibském slunci bez jakékoli ochrany v podobě bláta či opalovacího krému.
  • Hlavní zdroj potravy prasat (od navštěvujících turistů) je nepředvídatelný, takže jsou často hladová a velmi soutěživá (což vede k agresi u jídla).
  • Prasata jsou neobvyklým domácko-divokým hybridem a jako taková sice běží lidem vstříc, ale kvůli agresivitě mohou představovat pro turisty vážné nebezpečí.
  • Nikdo tam nemá na starost bezpečí turistů (pokud tedy někdo nepřijede se společností pořádající výlety).
  • Prasata se neustále rozmnožují - neexistuje tu žádná kontrola porodnosti.
  • Mnoho selat umírá (srovnejte s Farm Sanctuary, kde se ještě nestalo, aby tam narozené sele zemřelo).
  • Plavající prasata jsou velkou turistickou atrakcí, ze které profituje mnoho jedinců i celých společností.

Sečteno a podrtrženo - prasata na tomto bahamském ostrově nežijí dlouhé a svobodné životy. Určitě je to lepší než velkochov, nicméně ani Prasečí ostrov není prasečím rájem.

Je Prasečí ostrov úplně špatný?

Samozřejmě je třeba uznat, že Prasečí ostrov přinesl prasatům ohromnou pozitivní publicitu, protože lidem ukázal, jaká jsou to chytrá, zvídavá, hravá a roztomilá zvířata - podobně jako kočky a psi, které hýčkáme. Tato prasata pravděpodobně inspirovala množství lidí k tomu, aby přestali jíst vepřové - což je úžasné. Nicméně není třeba, abychom pokračovali v šíření falešného příběhu štěstí na úkor těchto prasat - zvláště když existují prasata jako Esther the Wonder Pig, které je opravdovým živoucím příkladem skutečně šťastného, zdravého a milovaného prasete (pozn. red.: v Česku můžete sledovat facebookovou stránku Arnošt je prase).

Je mnoho dalších důvodů, proč Karibik navštívit - pláže jsou krásné a také si můžete užít množství akvit, např. šnorchlování, paddleboarding, putování po ostrovech nebo dokonce plavání v blízkosti divokých žraloků. Místní jsou neuvěřitelně přátelští a milí a je to opravdu překrásné místo.

Co se dá pro plavající prasata dělat?

Přes všechny problémy zažívá Prasečí pláž obrovský nárůst popularity a navštěvují ji turisté z celého světa. Během své návštěvy jsem tam potkala skupinu lidí, kteří do Karibiku cestovali až z Japonska na jediný den, jen aby viděli tato prasata. V tom můžete pomoct i vy.

Prosím, pomozte šířit informaci, že Prasečí ostrov není žádným rájem pro prasata, ale spíše turistická atrakce ne nepodobná Sea Worldu nebo Zoo. Místo plánování výletu na Prasečí ostrov si naplánujte návštěvu azylu jako Farm Sanctuary nebo Animal Place! (pozn. red.: u nás můžete navštívit např. Útulek Tibet, který se kromě psů a koček stará i o několik prasátek a další tzv. hospodářská zvířata). Po celém světě jsou již stovky azylů, ve kterých můžete navštívit prasata, pohladit je po bříšku a podpořit jejich osvobození namísto jejich zneužívání.

Máte další informace o Prasečí pláži? Prosím, dejte mi vědět (odkaz na formulář zde)! Chci, aby byl tento článek aktuální reflexí situace na ostrově.

Zdroj: World of Vegan