Jste zde

Pomůže nám dobytek zachránit svět? Metoda Allana Savoryho pod lupou

Autor: Richard Oppenlander

Překlad: Hana Tesařová, Lukáš Dohnal

Na cestě k udržitelnějším a ohleduplnějším způsobům výroby potravin leží řada překážek. Jednou z nich je názor, že udržitelnosti můžeme dosáhnout pouhou modifikací současných praktik živočišné produkce. Mnozí odborníci i organizace tuhle myšlenku s oblibou šíří a dostávají k tomu dostatek prostoru v médiích a na veřejnosti. Tím dochází k pokřivování reality, potlačování faktů a zároveň to ukolébává širokou veřejnost, která se stále snaží různými způsoby ospravedlňovat konzumaci masa.

Nepovedená TED přednáška

Historie přednášek TED (Technology, Entertainment, Design – technologie, zábava a design, pozn. překl) s podtitulkem Myšlenky hodné šíření sahá do roku 1984 a od té doby projekt značně nabyl na popularitě, dnes pořádá dvě velké konference ročně a těší se celosvětovému uznání. V jedné přednášce z roku 2013 obhajuje biolog, farmář a ekolog ze Zimbabwe, Allan Savory, své tvrzení, že pastevní dobytek je odpovědí na globální populační explozi, změnu klimatu i na ztrátu půdy, která dnes na mnoha místech světa vysychá a mění se v poušť. Přednáška sklidila obrovský potlesk. Ve svém dvacetiminutovém proslovu Savory dramaticky popisuje, jak se dvě třetiny světa mění v poušť (desertifikace, kdy svrchní půda vysychá a přestává být úrodná) a jak jediným možným řešením této prekérní situace je „pokus o nemyslitelné – přemisťování ohromných stáda dobytka z pastviny na pastvinu ve snaze napodobovat tak někdejší přirozený pohyb stád pasoucí se zvěře a predátorů, kteří v těchto oblastech dříve žili, a tím napodobovat fungování přírody. Je to jediná šance pro lidstvo”.

Těmito slovy Savory uvádí představení své práce v rámci Savoryho insitutu, kde se pokouší o obnovu vysychajících pastvin způsobem, který nazývá „holistické využívání půdy a plánovaná pastva“, což ve zkratce znamená krátkodobé využívání pastvin neboli intenzivní rotační pastva, kterou dnes využívá hodně farmářů a permakulturistů. Podle Savoryho jsou velká stáda dobytka „odpovědí na veškerou komplexitu přírody a na společenské, ekologické i ekonomické problémy světa“.  

Savoryho přednáška je působivá a masojedům poskytuje to, co chtějí slyšet (proto ty ovace ve stoje). Nicméně je také plná nesrovnalostí, nepodložených tvrzení a Savory zde záměrně zamlčuje klíčové informace.

Desertifikace není hlavní problém

Savoryho teorii dominují dvě zásadní nepřesnosti. Jednak to, že prezentuje desertifikaci jako izolovaný problém a jednak tvrzení, že chov dobytka v postižených oblastech vyřeší problém desertifikace. Ten první případ, tedy vnímání desertifikace coby izolovaného problému, na kterém závisí dostatek potravy a přežití lidstva, je závažnější, jelikož na něm stojí celá Savoryho argumentace. Ve skutečnosti je rozšiřování pouště důsledkem odlesňování, za nímž stojí náš způsob stravování.


Zdroj: http://www.impacttrial.com

Vedle přirozeně vzniklých pouští, které jsou součástí zdravých ekosystémů, existují dva druhy pouště vytvořené člověkem - plochy, kde v minulosti bývaly travnaté plochy/savany a pouště, kde bývaly lesy. Travnaté plochy mizí závratnou rychlostí, což je jistě znepokojující. Závažnější je ale fakt, že tam, kde jsou dnes pastviny, byly dříve lesy a těch v dnešní době kácíme celosvětově přes 12 milionů hektarů. Dalších 8 až 12 milionů hektarů lesů ročně zničíme (prořezáváním, vytvářením cest a koridorů). Z těch odlesněných oblastí pak uděláme pastviny pro dobytek nebo pole k pěstování krmných plodin pro dobytek.

Savory ve své přednášce ukazuje publiku letecké snímky světa pořízené NASA, kde vyznačil oblasti nejvíce postižené desertifikací – Amazonskou nížinu, různé země v Africe a asijské země v oblasti mírného pásu. Už ale nezmiňuje fakt, že téměř všechny tyto oblasti bývaly dřív zalesněné a postupně se z nich staly pastviny pro dobytek. Téměř 90 % odlesňování v Amazonii má na svědomí masný a mléčný průmysl. Odlesněná půda časem podléhá erozi a postupně se mění v poušť.

To se děje primárně kvůli konzumaci masa. Poptávka po mase zvyšuje potřebu chovu dobytka, což je zoufale neefektivní způsob využití zemědělské půdy a dalších přírodních zdrojů, protože na jednu krávu je třeba 1 až 8 hektarů půdy. Hon za půdou pro účely chovu a výkrmu dobytka vede k odlesňování. Odlesňování zase způsobuje erozi a ztrátu svrchních vrstev půdy, což má za následek desertifikaci. Kdybychom přestali s odlesňováním, zarazíme desertifikaci. Kdybychom přestali konzumovat maso, zastavili bychom odlesňování i zánik travnatých ploch.

Savory uvádí příklady z Afriky, Argentiny a z Mexika, kde se podařilo obnovit půdu za pomoci jeho dobytka a používaných pasteveckých metod. Ale třeba Argentina přišla za posledních 75 let o 66 % svých lesů s tím, že v současné době se vykácí 85 tisíc hektarů ročně. Zároveň mají tyto praktiky ničivé dopady na 40 % rostlinných a živočišných druhů žijících v Argentině. Savory nejčastěji uvádí příklady ze Zimbabwe, které ale dnes v důsledku odlesňování přichází o 1 % lesů ročně, což se nemusí jevit jako závratné číslo, nicméně je třeba mít na paměti, že Zimbabwe už ztratilo 85 % původního lesního porostu, primárně kvůli chovu dobytka. Desertifikace je vedlejší účinek odlesňování v kombinaci s pastvou dobytka na odlesněných pastvinách. Podle Savoryho je příčina desertifikace do značné míry „záhadou“. Ale o žádnou záhadu nejde, stojí za tím pastevní chov dobytka.  


Zdroj: International Livestock Research Institute

Savoryho metoda pod drobnohledem

Detailnější analýza holistického využívání půdy ukazuje, že tento přístup zdaleka není tak účinný, jak Savory tvrdí. Jeho představa o „imitaci přírody“ spočívá v tom, že počet dobytka na malých plochách vyschlých pastvin navýší o 400 % a zvířata přemisťuje ve snaze napodobit pohyb a udusávání půdy kopyty někdejších obrovských stád volně pasoucích se zvířat. Mnozí vědci, kteří zkoumali Savoryho metodu v Africe a v Severní Americe, prokázali, že ve většině případů krátkodobá pastva vedla ke “snížení dojivosti dobytka v důsledku stresu zvířat z velké koncentrace jedinců na jedno místě a z přemisťování” a zároveň došli k závěru, že tento přístup „nevede k příznivým změnám, pokud jde o zdraví půdy pastvin“. Naopak ze srovnání intenzivní rotační pastvy s běžně používanou dlouhodobou pastvou vychází konvenční způsob lépe s tím, že v 87 % případů vede k lepšímu zdraví půdy a vyšší dojivosti.

I když Savory prohlašuje, že se svou metodou slaví úspěch na celém světě, většina vědců se shoduje na tom, že intenzivní rotační pastva coby způsob obnovy vegetace a zvýšení dojivosti „byla podrobena důkladnému testování a ukázala minimální, pokud vůbec nějaké, výhody oproti konvenčním pasteveckým metodám“. Doktor David Briske z texaské univerzity A&M a jeho vědečtí kolegové provedli důkladnou revizi několika studií, ve které uvádějí, že „s ohledem na počet pastevních experimentů, počet vědců, kteří se na nich podíleli, a na různé geografické lokace, kde se výzkum v posledních šedesáti letech prováděl, je vysoce nepravděpodobné, že by závěry byly ovlivněny nějakým opomenutím či podjatostí vědců“.

Ani další studie (Gammon,1984; Vaughan-Evans, 1978), které se zabývaly srovnáním Savoryho metody s méně intenzivním využíváním půdy, neprokázaly, že „by Savoryho metoda byla účinnější než méně intenzivní pastva“. Jedna ze studií poukazuje na fakt, že v průběhu osmiletého období, kdy se zdálo, že Savoryho přítup slaví malý úspěch, byly v dané lokalitě nadprůměrné srážky (o víc než 50 % nad běžný průměr pro danou oblast), což pravděpodobně přispělo k pozitivním výsledkům, které Savory zaznamenal. Další dva roky, po které studie trvala, se průměr srážek vrátil k normálu a výsledky ukázaly zhoršení kvality pastvin a sníženi dojivosti dobytka.

Je některá půda využitelná jen pro chov dobytka?

Savory tvrdí, že většina vyschlé půdy se dá využít jen k chovu dobytka, že se na ní nedají pěstovat plodiny určené pro lidskou spotřebu, čímž vlastně říká, že lidé žijící v oblastech postižených desertifikací nemají lidé jinou možnost, než konzumovat maso. Jednou z oblastí, které Savory dává za příklad, je Africký roh, který se rozkládá na ploše 6 milionů kilometrů čtverečních a nachází se v něm 8 afrických států.


Zdroj: Free from Harm

Celý region je poslední desetiletí sužován mnohými konflikty a představuje jednu z nejvyschlejších oblastí světa, kde zmizely víc než dvě třetiny svrchní vrstvy půdy. Podle Savoryho je dobytek jedinou šancí na přežití pro tamní obyvatelstvo, jelikož, jak uvádí, „devadesát pět procent půdy v tomto regionu je využitelných jen jako pastviny pro dobytek“. Savory tedy navrhuje chovat v postižené oblasti obrovské množství dobytka, což by podle něho vedlo k obnově půdy a následná porážka dobytka by lidem zajistila dostatek jídla.

V tomto regionu převládá sucho, chudoba a negramotnost. Větší smysl by dávalo zajistit udržitelnost pěstováním potravin, které potřebují co nejméně vody, produkují nejmenší množství skleníkových plynů, potřebují nejméně půdy a jsou zároveň zdravé pro lidi. Ve srovnání s rostlinnými potravinami se chov dobytka jeví jako nelogický krok. Tam, kde jsou nebo kde se dají obnovit pastviny, tam je také možné pěstovat plodiny, které mohou lidé konzumovat přímo. Nutno poznamenat, že 44 % půdy v zemích Afrického rohu se už dnes využívá pro dobytek, na jehož chov se vyčerpává velké množství už tak vzácných přírodních zdrojů, které by se daly využít pro lidi. Například Eritrea se svými 5 miliony obyvatel spotřebovává nemálo ze svých skromných zdrojů na chov 6 milionů kusů krav, ovcí a koz. V Etiopii se každý rok vykácí 10 tisíc hektarů lesa, aby bylo víc místa na pastviny pro dobytek, jehož mají nejvíc z afrických zemí, a přitom tamní obyvatelstvo trpí velkým nedostatkem jídla. Je zjevné, že využívání vzácných a ubývajících přírodních zdrojů pro dobytek ještě přispívá k problémům, s nimiž se tamní populace potýká. Přesto Savory navrhuje počet dobytka v oblasti mnohonásobně navýšit.

Obnova zničené biodiverzity

Dále je tu problém ztracené biodiverzity. Savory se nijak nezabývá obnovou ekosystémů a přítomnosti rostlin, zvířat a hmyzu, které dobytek ničí. Když chce dovážet víc dobytka na odlesněná a desertifikovaná místa, má nějaký plán na navrácení přirozené flory a fauny, z níž už teď mnoho druhů vymřelo?


Zdroj: Greenpeace

Většina desertifikovaných oblastí, včetně polovyprahlých regionů, by byla zdravější a úrodnější, pokud by byly na místo dobytka obnoveny za efektivního využití zdrojů, s původními suchu odolnými rostlinami, agrolesnictvím, pomocí terasování a dalších organických metod, či rostlinnými mikrobiologickými opatřeními. Jedním z takových opatření je znovuzavedení arbuskulárních-mykorhizních hub (AFM) a rozličných rostlin, například luštěnin, které následně utvářejí vysoce rozvinuté vzájemné vztahy. To je jedna z mnoha komplexních symbiotických interakcí, jež se vytrácí s chovem dobytka.

V lesích a zalesněných oblastech bez přítomnosti skotu a dalšího lépe prospívají např.:

  • rozličné nedřevité lesní rostliny včetně bylin
  • jedlé plodiny
  • ovoce
  • káva
  • čaj
  • kaučuk
  • pryskyřice

Lesy také pomáhají udržovat ekosystémy díky

  • ochraně rozvodí (přirozené hospodaření s vodou, zmírnění eroze)
  • zachovávání biodiverzity (rostlinné a živočišné druhy i hmyz)
  • zachycování uhlíku
  • hospodaření s atmosférickým kyslíkem

Takže existuje i jiný způsob imitace přírody, a to skutečná imitace přírody respektováním přirozeného. Dovážení domestikovaného dobytka do vyschlých oblastí, kde jsme v posledních desetiletích svou činností zničili přirozenou faunu a floru, není řešením, naopak to vede k mnohým problémům. Je možné, že Savoryho metoda by v některých oblastech pomohla k obnově půdy, ale toho lze dosáhnout i pěstováním potravin rostlinného původu nebo jednoduše znovuzavedením původních druhů rostlin, zvířat a mikrobů.

Opomíjená fakta a napodobování přírody

Savory ve svých přednáškách příhodně opomíjí fakt, že odlesňování a ničení tropických pralesů za účelem jejich přeměny v pastviny jsou hlavní příčiny eroze, snižování úrodnosti půdy, potenciální desertifikace a v neposlední řadě také jedním z hlavních příčin globálního oteplování. Proto je klíčové klást větší důraz na prevenci, než se zpětně snažit o nápravu napáchaných škod, navíc za použití metod, které působí zmatek mezi odborníky i spotřebiteli, pokud jde o to, co je efektivním řešením zmiňovaných problémů.

Pokud chce Savory „napodobovat přírodu“, pak by měl jít cestou obnovy oněch 4 milionů hektarů lesů, které se v Africe každoročně vykácí, primárně kvůli pastvinám nebo za účelem pěstování potravy pro dobytek (pro představu – za posledních pár set let zmizely z povrchu zemského téměř 2 miliardy hektarů lesního porostu). Dále by Savory měl ve vykácených oblastech obnovit populaci pakoňů a dalších přežvýkavců, kteří vymizeli kvůli odlesňování, měl by do postiženích oblastí vrátit 140 tisíc lvů, leopardů, ostatních predátorů, populaci dalších divokých zvířat a obnovit biodiverzitu, kterou člověk svým chováním zničil, to bychom pak mohli mluvit o náležité „imitaci přírody“.

Kdo je Savory a jaká je jeho motivace?

V letech 1955 - 1969 působil Savory jako správce zvěře v severních rhodéských provinciích (nyní Zambie), kde dohlížel na zabíjení zvěře a podporoval masové vybíjení slonů a nosorožců, protože dle jeho názoru ničili tamní prostředí. Živil se také jako farmář, konzultant i zaměstnanec Úřadu pro správu lovné zvěře, a dokonce i jako politik v jižní Rhodésii (nyní Zimbabwe). Ve funkci politika přišel s projektem, který měl za cíl vybití 40 tisíc slonů, ale ten se stal terčem těžké kritiky, poté co si mnozí odborníci uvědomili, že tito něžní obři nepředstavují problém. V době, kdy Savory obhajoval vybíjení zvířat, jiní, jako například ekolog Lawton a etoložka Goughová, tvrdili, že sloni vůbec nejsou pro tamní prostředí hrozbou. Místo toho tvrdili, že příčinou desertifikace je cílené vypalování a lidmi zakládané požáry v období sucha (používané v rámci zemědělské metody kácení a vypalování).


Zdroj: Dr. Richard Oppenlander

Savoryho podpora navyšování počtu dobytka a živočišné produkce vyvolává otázky ohledně jeho motivace. Prohlašuje, že miluje slony, přesto je zabíjí. Miluje divokou zvěř, ale vybíjí ji. O domorodých obyvatelích Zimbabwe mluví jako o „primitivních bubnovačích“, a jeho prohlášení typu „to přece vědí všichni, od laureátů Nobelovy ceny až po nosiče golfových holí“ je podobným příkladem jeho povýšeneckého přístupu.  

Savoryho holistické využívání půdy či filosofie „napodobování přírody“, se zdá v mnoha ohledech být pouhou fasádou, jelikož jeho činnost a konečné cíle plně podporují masný a mléčný průmysl. Proto se jeho názory těší podpoře v USA i v rozvojových zemích. Vedoucí členové jeho týmu (ředitel výzkumu a všichni spoluzakladatelé Savoryho institutu) jsou výhradně zástupci masného a mléčného průmyslu. Většina z nich vlastní rozsáhlé ranče dobytka za účelem porážky zvířat, prodeje a konzumace masa, nikoli nutně s cílem obnovy pastvin.

Jak to vidí Savory

Pokud bychom mou metodu použili na polovinu travnatých ploch, které jsem vám ukázal, můžeme se vrátit na pre-industriální hodnoty skleníkových plynů a zároveň nasytit lidi. Myslím, že tohle je téměř jediná naděje pro naši planetu, naše děti, jejich děti a pro celé lidstvo," tvrdí Savory.

Tento způsob obnovy půdy je ale hodně složitý a nebezpečný. Je pravda, že ve vybraných desertifikovaných oblastech by mohla rotační pastva pomoci. Avšak jen za cenu neefektivního využívání zdrojů, což už Savory ani permakulturisté nezmiňují. Půda, na které se pasou stáda dobytka, by mohla sloužit k pěstování plodin pro lidskou obživu. Vzácná voda se používá pro dobytek místo pro lidi. Dochází k nárůstu emisí skleníkových plynů, zvířata jsou zabíjena na jatkách a vyrábí se jídlo, které je mnohem nezdravější než většina z těch plodin, které se daly v postižených oblastech pěstovat. Na první pohled se mohou Savoryho metody jevit sympaticky, ale v praxi jde jen o snahu Savoryho institutu dodávat pod rouškou obnovy desertifikované půdy víc masných a mléčných produktů do vybraných částí světa.

„Odborníci“, kteří udávají směr

Pro Savoryho i další „odborníky“ je složité vymanit se z omezení kulturních zvyků společnosti, v níž žijí. Pokud oni sami jedí maso a podporují jeho produkci, pak je pro ně pochopitelně složité stavět se otevřeně k návrhům, které navrhují eliminaci masa.  A to je přesně ten problém, který brzdí vývoj a na který budeme ještě dlouho narážet na cestě ke zdravější planetě. Je čas, aby TED přestal šířit minimálně jednu ze svých „myšlenek, které stojí za šíření“.

Zdroj: Free from Harm, Překlad: Hana Tesařová, Lukáš Dohnal, Foto: J. D. Davidson (CC BY-NC 2.0)