Jste zde

Obhajoba nevinného psa

Následující text je parodií na článek v posledním Reflexu "Obhajoba nevinného beránka", který hájí velkonoční zvyk konzumace jehněčího. Člověku, který není karnistou a nerozlišuje mezi zvířaty podle jejich účelu pro člověka, totiž obhajoba jehněčího zní stejně jako obhajoba štěněčího. Autorkou parodického textu je Vladimíra Nová.  

Skepse vůču psímu masu je hloupý předsudek těch, co ho nikdy neochutnali.

Brzy  tu máme 21. červen, slunovrat a hlavně čas, kdy začíná náš tradiční Festival psího masa. Je tedy nejvyšší čas se rozhoupat k upečení své první psí pečeně. Vzdáte hold tradici, splníte bobříka kuchařského umění a odměnou vám bude lahodný pokrm.

Opravdu nevím, čím si to nebohý pejsek zasloužil, ale na tuzemském žebříčku neoblíbených jídel mu patří jedna z předních příček. Obvykle se argumentuje tím, že psí maso je tuhé, ale to je jen důkaz toho, že dotyčný je nikdy neochutnal. Nemluvíme o stoletém bernardýnovi, ale o mase štěňat porážených do půl roku, která se živila jen mateřským mlékem.

Marný je i argument, že štěně je veskrze roztomilé stvoření a představa, že skončí na talíři leckomu vhání slzy do očí. Zajímavé, že nad osudem mimořádně rozkošných selátek se nikdo nepozastavuje. Podle posledních výzkumů je prase daleko chytřejší než kůň nebo pes. Rychle se učí a miluje společnost. Jíst psa je tedy eticky mnohem humánnější než pojídat inteligentní společenské prase, které v mnoha ohledech předčí i šimpanze.Štěněcí maso přitom chutí připomíná telecí, jen je trochu nasládlé.

A není pravda, že u nás štěněcí nemá tradici. Ještě v devatenáctém století na venkově se psí maso konzumovalo celkem běžně a s chutí. I nyní, pokud si někdo chce opravdu pochutnat na štěněcím, může, nemusíte se bát. Naše zákony to povolují, jen nesmíte zabít psa způsobem, který by se dal nazvat týráním.

Pokud si tedy chceme opravdu pochutnat,  navštívíme jednu ze specializovaných psích ekofarem. Pořádně si prohlédneme vybraný kus, zda nekulhá, nemá příliš teplý čumáček a nečistá ouška. Jestli vesele skáče, má jiskru v očích a ještě pije od fenky mateřské mléko, je to náš vyvolený kus pro dobrou večeři.

Potom si ho nejlépe přímo na místě necháme porazit od odborníka, který nám štěně  rovnou vyvrhne a stahne z kůže.

Z masa ani nemusíme okrajovat přebytečný tuk, štěně je jěště malé. Postupujeme jako při nadívání krocana nebo kuřete. Podle tradičního receptu je nejlepší vykuchané štěně naplnit směsí jablek a švestek, prokládaných směsí mletých lískových oříšků a strouhanky. Osolíme, lehce opepříme a důkladně zavážeme provázkem. Potřeme olivovým olejem rozmíchaným s pikantním kořením paprikového typu. Uložíme do hlubšího pekáče a šup s ním do trouby rozpálené na 220°C. Dávejte přitom pozor, abyste maso nevysušili a šťáva nám pěkně zůstala uvnitř. Během pečení můžeme i trochu podl&ea cute ;vat čistou vodou.

Podávejte s pečenými brambory sypanými čerstvými zelenými bylinkami. Nezapomeňte dát dobře vychladit vyzrálé švestkové víno, které se nám pěkně spojí s chutí švestek pečených jako náplň štěněte.

Lahůdka, která stojí za ochutnání. Mějte odvahu a zapomeňte na předsudky.

Karel Novák, zakládající člen Festivalu psího masa, jež navazuje na naše pěkné domácí tradice

Podobné články