Jste zde

New York Times: Zdravotnictví se musí zaměřit na hrozby velkochovů

Autoři/ky: Scott Weathers, Sofie Hermanns a Mark Bittman

Překladatel: Nathaniel Navarr

Korektorka: Máňa Kučerová

[New York Times] Tento týden (původní článek byl publikován 21.5.2017 - pozn. red.) se Světová zdravotnická organizace (WHO), jejímž cílem je mimo jiné celosvětové zlepšování lidského zdraví, setká v Ženevě, kde bude zvolen nový generální ředitel. Máme pro tohoto člověka úkol: zaměřit se na velkochovy - obrovskou hrozbu pro zdraví a životní prostředí.

Živočišná výroba v USA se od skončení 2. světové války stává čím dál tím víc průmyslovou. Velkochovy radikálně zvýšily počty krav, kuřat a prasat, která se zde mohou chovat a následně zabíjet s ekonomickou efektivitou. To je jedním z důvodů, proč spotřeba masa v USA po 2. světové válce rapidně vzrostla. Podle výzkumu Worldwatch Institute (výzkumné environmentální skupiny) vzrostla celosvětově produkce masa za posledních 40 let trojnásobně, a v posledních 10 letech vzrostla dokonce o 20 %. 

Tato rychlá změna v produkci a konzumaci masa měla a má vážné důsledky pro naše zdraví a životní prostředí. Pokud v tomto trendu budeme pokračovat, budou jen horší.

Vypořádání se s touto hrozbou je plně v mandátu WHO. Končící generální ředitelka Margaret Chan označila na posledním shromáždění WHO rezistentní mikroby, klimatickou změnu a chronické nemoci za “tři pomalu se blížící katastrofy” modelující všechny aspekty globálního zdraví. Velkochovy mezi těmito body tvoří spojnice.

Záplava levných masných a mléčných výrobků významně podporuje nárůst výskytu chronických nemocí. The Institute for Health Metrics and Evaluation na Washingtonské univerzitě odhadl, že více než půl milionu úmrtí na světě v roce 2015 bylo spojeno se stravou bohatou na zpracované a červené maso, které nyní WHO klasifikuje jako karcinogenní, resp. “pravděpodobně karcinogenní”.

Ještě větším problémem mohou být tzv. superbakterie, tedy bakterie rezistentní na antibiotika, které se ve stísněných podmínkách velkochovů dobře množí. Zhruba 75 % antibiotik v USA a EU se používá v zemědělství. Tyto léky jsou na farmách přecpaných zvířaty používány preventivně proti nemocem, a také pro urychlení růstu, což se však ukázalo jako neúspěšné.

Důsledkem tohoto rozsáhlého používání antibiotik je i jejich nevědomé požívání v nízkých dávkách společně s masem, které lidé jí, stejně jako s vodou, kterou lidé pijí a jejíž cesty byly kontaminovány živočišným odpadem. Vzhledem k tomu, že se bakterie stávají rezistentními vůči antibiotikům, hrozí, že tato antibiotika mohou časem přestat účinkovat proti nemocem jako je např. zápal plic nebo zánět močových cest.

Výrazný je také vliv velkochovů na klimatické změny. Tyto podniky generují více skleníkových plynů než všechny formy přepravy dohromady.

Studie z roku 2014 publikovaná v časopise Climatic Change (Klimatická Změna), která zohlednila trend růstu světové populace, zjistila, že emise skleníkových plynů souvisejících s potravinami nám mohou zabrat většinu zbývajícího uhlíkového rozpočtu, neboli množství skleníkových plynů, které mohou být emitovány, aniž by došlo k roku 2050 k nárůstu teploty vyššímu než 2 stupně Celsia (3,6 stupňů Fahrenheita) oproti době před průmyslovou revolucí. Závěr studie zní, že abychom alespoň s vysokou pravděpodobností dosáhli této mety v roce 2050, je nutné, aby došlo ke změně ve stravování, která by zahrnovala snížení spotřeby masa a mléčných výrobků.

V další studii z Británie (2014) bylo zjištěno, že lidé konzumující maso jsou zodpovědní za emise dvojnásobného množství skleníkových plynů než lidé žijící na rostlinné stravě. Nedávné studie tvrdí, že kdyby byly zdravotní doporučení ohledně konzumace masa brány v potaz celosvětově, mohlo by dojít ke snížení emisí skleníkových plynů o 29 % na celkových 45 %. K tomuto by ale pochopitelně byla zapotřebí velká změna v systému potravinářského průmyslu.

Národní a globální kampaně již dříve sváděly boje s velkými zdravotními hrozbami, a to i tehdy, když byly tyto hrozby podpořeny nadnárodními společnostmi. Jedním z příkladů je Rámcová úmluva WHO o kontrole tabáku, mezinárodní smlouva, která mezi zúčastněnými zeměmi propaguje protikuřáckou politiku. WHO by mohla tento postoj aplikovat i u velkochovů.  

Tento týden byl zaslán otevřený dopis, podepsaný více než 200 vědci, politickými odborníky a ostatními, nás nevyjímaje, který naléhavě žádá kandidáty na post generálního ředitele, aby uznali velkochovy jako výzvu a problém pro veřejné zdraví. Signatáři také předkládají sérii doporučení. Mezi nimi je i to, aby WHO vyzvalo svých skoro 200 členských států k:

  • Zákazu používání antibiotik podporujících růst v živočišných chovech, a také k většímu důrazu na masné producenty ohledně odstraňování živočišných odpadů a zbytků antibiotik tak, aby nedocházelo k zatěžování životního prostředí.
  • Zastavení dotování velkochovů.
  • Přijetí nových standardů výživy a implementaci výukových kampaní, které budou varovat před zdravotními riziky konzumace masa
  • Financování výzkumu rostlinných alternativ k masu.

Škody, které velkochovy způsobují, jsou globální: super-bakterie nezná a neuznává hranice, stejně tak ani klimatická změna, a světové zdravotnictví bojuje a bude bojovat s čím dál větším nárůstem chronických onemocnění.

Jedení zvířat mohlo být pro naše přežití stěžejní v minulosti. Dnes nás ale zabíjí.


Scott Weathers je absolvent Harvardu, oboru veřejného zdraví. Sofie Hermanns je absolventkou Cambridge a učí na Harvardu. Mark Bittman, bývalý sloupkař NY Times, studuje na fakultě veřejného zdraví Mailman School v Columbii.

Zdroj: New York Times, Překlad: Nathaniel Navarr, Korektura: Máňa Kučerová, Infografika: Klára Novotná