Jste zde

Jít ostatním příkladem: jak ambiciózní bychom měli být?

Štítky: 

Autor: Tobias Leenaert

Překlad: Martin Čejka

Neurovědec a filosof Sam Harris ve svém podcastu nedávno udělal rozhovor s Williamem MacAskillem, zakladatelem a tváří hnutí Effective Altruism (efektivní pomáhání druhým, pozn. přek.). Celý dvouhodinový rozhovor stojí za poslechnutí, ale v jednu chvíli se Harris zeptá MacAskilla jak velkou část ze svého příjmu by měl věnovat charitě. MacAskill mu odpoví, načež se Harris zeptá (doplnil, že bez souzení), proč by neměl dávat ještě víc.

MacAskillova odpověď je zajímavá: Důležité podle něj je, že nezáleží jen na dopadu vašich činů, ale i do jaké míry vaše chování inspiruje ostatní udělat totéž. Pokud přesvědčíte jednoho člověka, aby věnoval deset procent ze svého příjmu, zdvojnásobíte svůj dopad. Takže bychom v tomto případě měli zvážit, zda laťka, kterou ostatním nastavujeme, není moc vysoko. Pokud dokážete věnovat 95 % svého příjmu, ale ostatní to neinspiruje, protože to je příliš ambiciózní, než aby jim to posloužilo jako příklad, tak to možná není to nejlepší, co můžete udělat.

Samozřejmě mě to donutilo se zamyslet nad propagací veganství. Člověk by mohl říct, že vzhledem k tomu, že počet veganů zázračně neroste (stále jsme na jednom procentu), možná že laťka, kterou nastavujeme ostatním, je moc vysoko. Dokonce i když už lidé začnou s veganstvím, značná část má problém se udržet, protože to je pro mě moc těžké (a nejde jen o vegany ze zdravotních důvodů).

Tohle samozřejmě jde proti ortodoxnímu veganství, a to někteří lidé neradi slyší. Budou tvrdit, že by měli ostatním prezentovat jen takové chování, které chceme, aby sami přejímali. Podle tohoto názoru můžeme pouze, jak řekl Gandhí, být tou změnou, kterou chceme ve světě vidět. Je to takový vrozený přístup a jsem si jistý, že je na něm hodně pravdy.

Problém ale je, že přechod z vegetariánství na veganství je mnohem snazší než ze všežravce na vegana. Strach z toho, že lidé přestanou a vrátí se k “normálu” je podle mě neopodstatněný. Mnohem větším problémem je, že lidé vůbec nezačnou, protože to celé vypadá příliš náročně.

Nicméně, i kdybych věděl, že vegetariánství je efektivnější jakožto příklad ostatním, nemyslím si, že jsem tak flexibilní, abych se dokázal vrátit ke každodenní konzumaci vajec a mléčných výrobků. Nicméně nebudu přehnaně dbát na drobnosti (med, trošku syrovátky sem a tam) a budu se snažit být vzorem, který lze následovat.

Samozřejmě - a tohle nebylo diskutováno ve zmíněném podcastu - člověk může dělat jednu věc a ukazovat lidem druhou. Pokud cítíte, že jisté chování je tak náročné, že není inspirující, možná je dobré prezentovat se jako méně striktní, než doopravdy jste. Možná, že nějaká veganská nebo téměř veganská celebrita myslí právě na tohle, když v médiích říká, že sem a tam udělá výjimku. Tohle bývá kritizováno mnohými vegany, ale třeba je to ve skutečnosti dobré. Kdo ví?

Každopádně, ta myšlenka být dosažitelným vzorem pro ostatní znamená, že se nebudu rozčilovat, že někteří lidé jsou “jen” vegetariáni anebo téměř vegetariáni. Rozhodně nebudu říkat vegetariánům, že nic nezmění (což někteří lidé dělají). Myslím si, že v některých (možná i mnoha) případech mohou mít - v současnosti - větší vliv na ostatní než průměrný vegan.

Rouhání, já vím.

Zdroj: Vegan Strategist, Překlad: Martin Čejka