Jste zde

The Guardian: Přestaňme jíst ryby a zachraňme mořský život

Autor: George Monbiot

Překladatel: Eliáš Vala

Jde o tu nejzásadnější zprávu, jakou kdy lidstvo obdrželo: celkový úpadek života na Zemi. Nedávný vyčerpávající posudek o celkovém stavu přírody dokládá, že život na naší planetě je ve vážném ohrožení. Není však žádným překvapením, že tato zpráva pronikla jen na několik titulních stran britských deníků. Z veškerého zkreslování, kterého se média dopouštějí, se to největší vždy týká těch nejzávažnějších problémů. Čím je téma významnější, tím méně pozornosti je mu věnováno.

Má to své opodstatnění. Pokud bychom si měli plně uvědomit závažnost naší situace, domáhali bychom se systémové změny. Taková změna představuje velkou hrozbu pro vlastníky médií. Proto nás rozptylují takovými nesmysly, jako je královský novorozenec nebo třeba smrtelná sousedská rozepře ohledně dvorečku. Často slýchám, že máme taková média, jaká si zasloužíme. Ne, máme taková média, jaká si nadiktují miliardáři, kteří je vlastní.

Z toho vyplývá, že hlavním posláním novináře je zabývat se přehlíženou problematikou. A tak vás chci upozornit na tu 70% část planety, která stojí bokem už tak nepatrného zájmu aktuálního zpravodajství: moře a oceány. Život zde upadá ještě rychleji než na souši. Jak vyplývá ze zprávy o biodiverzitě vydané OSN, hlavní příčinou není plast. Není to znečištění, ani klimatická krize, dokonce ani okyselování oceánu. Je to rybolov. Protože komerční rybolov hraje tu největší roli, právě o něm se mluví nejméně. Nedávný cyklus Blue Planet Live vysílaný na BBC, důkladně se vyhýbající střetům s vyššími zájmy, je ztělesněním takového přehlížení. Nepadlo v něm jediné slovo o fosilních palivech nebo plastovém průmyslu – a pouhá letmá zmínka o průmyslovém rybolovu, chráněném kombinací hrubé síly a idylické fantasie.

Když slyšíte slovo rybář, co se vám vybaví? Někdo, kdo vypadá jako Kapitán Iglo: bílé vousy, dobrosrdečný výraz, sedící na červené lodičce a vesele se plavící po třpytivém moři? Jestliže ano, vaše představa o průmyslovém rybolovu by možná potřebovala trochu osvěžit. Podle loňského průzkumu Greenpeace je v Anglii 29 % rybářských kvót přiděleno 5 rodinám, které jsou všechny uvedené na Sunday Times Rich List. Jediná holandská společnost se svou obrovskou rybářskou lodí má dalších 24 % anglických kvót. Ty nejmenší lodě – s délkou do 10 metrů – tvoří 79 % loďstva, avšak mají povoleno lovit pouze 2 % ryb.


Foto: Asc1733 [CC BY-SA]

Totéž platí po celém světě: obří rybářské lodě bohatých zemí ve velkém plundrují vody obklopující chudé země, odpírajíc jim tak stovky milionů kusů jejich hlavního zdroje bílkovin, a zároveň vyhlazují žraloky, tuňáky, želvy, albatrosy, delfíny a mnoho dalšího z toho, co z mořského života zbývá. Pobřežní rybí farmy mají ještě dalekosáhlejší následky, protože krmiva pro ryby a krevety často obsahují celé mořské ekosystémy: traulery naberou a rozemelou rybí krmivo z čehokoliv.

Mezinárodní vody – jinými slovy oceány mimo územní limit 200 námořních mil – jsou oblasti bez zákonů. Rybářské lodě zde rozprostírají až 75 mil dlouhé provazy s háčky, které rázem odstraní z moře predátory a všechna další zvířata, která na ně narazí. Ale i rybářské oblasti při pobřeží jsou řízeny žalostným způsobem – kombinací nedostatečných pravidel a katastrofického neúspěchu v jejich uplatňování.

Po několik let se populace tresek a makrel kolem Anglie začaly obnovovat. Bylo nám řečeno, že je můžeme s čistým svědomím začít znovu jíst. Obě teď prudce klesají. Mladé tresky jsou v průmyslovém měřítku nezákonně vyhazovány přes palubu, což vede k tomu, že je v Anglii zákonem povolený výlov zhruba o třetinu překračován. Kvůli téměř chybějící kontrole nad rybářskou nenasytností pozbyly vylovené makrely z těchto vod nedávno svou ekoznačku.

Vláda tvrdí, že 36 % anglické vodní plochy je „pod dohledem jako chráněná mořská oblast“. Ale tato ochrana neznamená nic víc než pouhé čáry na mapě. Rybolov je znemožněn pouze v méně než 0,1 % těchto údajných rezervací. Nedávný článek deníku Science odhalil, že lov vlečnou sítí je v evropských chráněných oblastech intenzivnější než na na místech nechráněných. Tyto chráněné oblasti jsou však naprostou fraškou: jejich jediným účelem je přesvědčit veřejnost, že se něco děje.


Foto: Animals Australia

Možná jste při pohledu na nedostatky Evropské Unie nabyli přesvědčení, že Brexit poskytne příležitost dělat věci lépe. Ano, poskytuje, ale příležitosti není využíváno. Naopak, zatímco EU se loni rok zavázala, že při lovu jakéhokoliv druhu ryb nepřekročí jeho reprodukční limit, v programu Velké Británie se žádná taková pojistka nenachází. Nemáme žádné plány udělat z „chráněných oblastí“, ehm, chráněné oblasti. Plenění našich moří zřejmě bude, jak se zdá, ještě zesilovat.

Nejzoufalejší na tom je, že udržování kontroly nad rybolovem je jak levné, tak snadné. Kdyby byl komerční rybolov znemožněn v oceánech, celkový výlov by zřejmě paradoxně vzrostl kvůli tomu, co biologové nazývají efekt přelévání. Ryby a korýši se ve velkém rozmnoží v rezervacích, a pak se rozšíří do přilehlých vod. V těch částech světa, kde byly vody chráněny, výlovy výrazně vzrostly. Jak ukazuje článek deníku PLOS Biology, i kdyby byl rybolov v celých mezinárodních vodách zakázán – což by správně měl být –, světový výlov by stoupl, díky nárůstu populace ryb a jejich migrace do národních vod.

A ani pravidla není těžké prosadit. Jak odhalil World Wide Fund for Nature, vybavení každé lodi rybařící v anglických vodách delší než 10 metrů dálkovým sledovacím zařízením by stálo jen 5 milionů liber. Kamery a senzory by zaznamenávaly, co a kde lodě chytají, a to by nezákonný rybolov znemožnilo. Ale tohle vybavení je dobrovolné. Jinými slovy, je povinné splňovat zákony pro zabránění plýtvání, překračování kvót a rybaření v nepovolených oblastech, ale je na posádce, zda si nainstaluje zařízení, které prokáže, zda zákon splňujete nebo ne. Nepřekvapí, že plavidel, která souhlasily s použitím zařízení, je méně než 1 %. Vzhledem k obrovským ziskům, kterých lze dosáhnout nepatřičným rybolovem, můžeme se divit tomu, že tento průmysl dál a dál přivádí celé populace ryb – a další články potravního řetězce – k záhubě?

Už téměř neexistují ryby nebo mušle, které bychom mohli bez obav jíst. Nedávné skandály poukazují na to, že dokonce ani certifikace od Marine Stewardship Council (Rada námořního dozoru), podle které bychom správně měli mít jasno, není zárukou. Rada například udělila certifikát rybářské společnosti, která lovila i ohrožené druhy žraloků; a v Anglii schválila hromadný sběr mušlí, který trhá mořské dno na cáry.

Dokud nebude rybolov správně nastaven a kontrolován, měli bychom projevovat svůj nesouhlas. Plastové tašky si klidně nechte, ale jestli opravdu chcete něco změnit, přestaňte jíst ryby.

Zdroj: The Guardian, Překlad: Eliáš Vala, Korektura: Štěpán Opekar, Ilustrace: Sébastien Thibault