Jste zde

Chcete přestat jíst pouze červené maso? Polovičaté řešení může zvýšit utrpení zvířat

Autoři: Peter Singer a Karen Dawn

Překlad: Jakub Sadecký

Pro ochránce zvířat je příslib omezení jezení masa dobrou zprávou. I takové maličkosti jako Bezmasé pondělky jsou lepší než nic. Velmi často ale lidé z etických důvodů zvolí jedno nebo dvě oblíbená zvířata, která vyloučí ze svých jídelníčků, aniž by ale omezili celkové množství konzumovaného masa. I přes dobré úmysly mohou přispět k většímu utrpení zvířat.

Mnoho lidí například z jídelníčků vyškrtne prasata a krávy, ale nadále konzumuje kuřata a ryby. Tito lidé pravděpodobně rozlišují zvířata na jedlá a nejedlá. Savci se svou srstí a „okny do duše“ s dlouhými řasami bývají o něco častěji řazeni do druhé jmenované skupiny, tedy zvířat nejedlých.

Nahrazení prasat a krav ptáky a rybami ale obvykle vede k zabití mnohem více zvířat, protože ptáci a ryby jsou až na výjimky mnohem menší. Když sníte půl kila hovězího za den – řekněme velký steak nebo čtyři hovězí karbanátky – může trvat i celý rok, než sníte jedno zvíře. Když ale místo toho sníte denně půl kila kuřete nebo lososa, můžete za rok sníst až stovky zvířat.

Krutější než strava, která zvířata zabíjí, je ta, jež jim každodenně způsobuje neuvěřitelné utrpení.“

Ptáci a ryby nejsou výrazně méně vnímaví než savci. Lidé, kteří zachránili a adoptovali krocany, tvrdí, že když se k nim chovali jako k domácím mazlíčkům, reagovali odpovídajícím způsobem; mají rádi pozornost, náklonnost a psychickou stimulaci. Každý, kdo strávil nějakou dobu s domácími slepicemi, ví, že mají všechny svoji individuální osobnost. A ačkoliv se mnoho z nás učilo, že si ryby pamatují pouze několik posledních vteřin, vědecké experimenty odhalily, že si pamatují, kde je v síti díra, i po několika měsících. Také umí rozeznávat tváře – jak mezi sebou tak ty naše. Potápěči vyprávějí příběhy a také natáčejí videa o hlazení přátelských kaniců, kteří k nim dopluli.

Jen málo lidí si uvědomuje míru utrpení zažívaného jediným ptákem nebo rybou zabitých pro lidskou spotřebu. Toto utrpení je už samo o sobě šokující, natož když je znásobeno stovkami jedinců, které člověk zkonzumuje namísto krav a prasat během jediného roku.

Americké ministerstvo zemědělství interpretuje Federální úmluvu o humánním zabíjení zvířat tak, že opomíjí ptáky. To znamená, že do této úmluvy není v této zemi zařazeno 95 % suchozemských živočichů. V některých případech jsou obsaženi v právních řádech jednotlivých států, ale to není ani zdaleka dostačující. Běžně se s nimi hází, jsou spoutáváni a podřezáváni za plného vědomí. Pokud jejich krk minou čepele, které je mají zabít, jsou zaživa vhozeni do vařících nádrží na zbavování peří. V nedávném článku Washington Post je uvedeno, že je každý rok přibližně milion krocanů a kuřat uvařeno zaživa.

Ač byly rozdíly mezi nervovou soustavou ryb a ostatních zvířat dlouho využívány pro argument, že ryby necítí bolest, nedávné pokusy nedávají pro takové pochybnosti prostor. Ryby, kterým jsou vstříknuta do pysků dráždidla, se jimi budou neustále třít o stěny nádrží – pokud jim nejsou spolu s dráždidly aplikovány i léky proti bolesti. Takže když ryba stráví tři dny na háku nekonečně dlouhého vlasce rybářské lodi, jsou to tři dny nepředstavitelných muk – a to se děje předtím, než je nakonec vytažena na palubu, kde pomalu umře udušením.

Obdivovatelé mořských savců možná nemusí vědět, že delfíni, mořské želvy a velryby jsou zabíjeni těmito vlasci a chytáni do rybářských sítí. Navíc jsou ryby kvůli přílišnému rybaření, které likviduje život v oceánech, okrádány o svoji potravu. Mrtví tučňáci s prázdnými žaludky jsou vyplavováni na břehy. Pokud nejsou ryby, zvířata, která na nich závisí, si nemohou místo toho objednat tofu.

Krutější než strava, která zvířata zabíjí, je ta, jež jim každodenně způsobuje neuvěřitelné utrpení. V USA je většina nosnic stále ještě zavírána do klecí a namačkána s dalšími čtyřmi či pěti slepicemi v tak malém prostoru, že nemohou ani stát či roztáhnout křídla. Žijí minimálně rok v podmínkách horších, než jaká většina z nás považuje za těžko snesitelné při pětihodinovém letu napříč zemí.

Ač jsou v Kalifornii, kde byly klasické bateriové klece zakázány, podmínky trošku lepší, zákon nepřikazuje slepice pustit z klecí, jenom jim klece musejí umožňovat se postavit a roztáhnout křídla. Stále mohou být chovány pohromadě, zasypávány exkrementy slepic nad nimi a ochuzovány o naplnění svých základních potřeb – vyhřívat se na slunci, čistit si peří či starat se o svá mláďata.

I vajíčka z tzv. neklecových chovů pocházejí od slepic z obrovských stodol, kde se dusí čpavkovými výpary. Ačkoliv mají slepice chované na pastvinách – nejvyšším welfare standardu – lepší podmínky, produkují jen zanedbatelné množství vajec na trhu. Jelikož neexistují žádné federální zákony regulující jejich zabíjení, jejich životy mohou končit hororově. „Použité slepice“ mohou být házeny zaživa do příkopů a pohřbeny buldozery.

Chápeme, že se lidé mohou vyhýbat červenému masu z ekologických důvodů. Výzkumy tvrdí, že chov kuřat má menší enviromentální dopad než chov krav. Někteří lidé se mohou pochechtávat nad vlivem metanu („kravích prdů“), nicméně potenciál pro oteplování je u metanu třicetkrát větší než v případě oxidu uhličitého. Přesto strava zodpovědná za produkování nižšího množství skleníkových plynů nemůže ospravedlnit několika set násobně větší utrpení.

Každý, kdo se vzdá červeného masa z ekologických důvodů, by měl taktéž vzít v úvahu emise metanu pocházející z mléčného průmyslu, stejně jako lokální znečišťování. Kalifornské údolí San Joaquin produkující páté největší množství mléka v zemi má také jedno z nejhorších ovzduší v zemi. A mléčný průmysl také představuje utrpení. Savci nedávají mléko, dokud neporodí. Lidé pracující v mléčném průmyslu uvádí, že krávy matky bučí několik dní pro svoje mláďata, která jsou po porodu přemístěna do „telecích beden“. Telata jsou odpadním produktem mléčného průmyslu.

Chápeme, že většina lidí zatím není připravena vyhýbat se všem živočišným produktům a přejít na veganský způsob života. Nicméně ačkoliv výměna jednoho druhu masa nebo živočišného produktu za jiný může způsobit víc škody než užitku, jídelníček skládající se z půlky z rostlinné stravy je mnohem lepším polovičatým řešením. Není to těžké. Nejsme jediní, kdo si myslí, že rostlinná majonéza od Just Mayo's chutná stejně dobře jako klasická od Hellman's. A když se v minulém roce Whole Foods omylem povedlo prodat rostlinné „kuře“ ve svém klasickém kuřecím salátu, ani jeden zákazník si nestěžoval.

Peter Singer je profesor bioetiky na Princeton univerzitě a autor „Animal Liberation“. Tento měsíc vyšla sbírka jeho krátkých esejí „Ethics in the Real World“. Karen Dawn provozuje Dawnwatch.com a autorkou „Thanking the Monkey: Rethinking the Way We treat Animals.“

Zdroj: Los Angeles Times, Překlad: Jakub Sadecký, Ilustrační foto: Bob Nichols, Megan Oshiro