Jste zde

Bohatý emocionální život ryb: hraní, námluvy i ješitnost

Autor: Jonathan Balcombe

Překladatel: Štěpán Opekar

Ryby mají osobnosti. Plánují, rozpoznávají, pamatují si, dvoří se, vychovávají, inovují, manipulují a mohou mít deprese. Tak proč s nimi zacházíme tak špatně?

Před několika lety si vědci z University of Tennessee všimli zvláštního chování u třech samečků tlamovce Duboisových chovaných v zajetí. Každý ze samečků umístěných ve svém vlastním akváriu interagoval s 12cm ponorným teploměrem. Svými nosy do teploměru šťouchali a naráželi, každý po svém charakteristickém způsobu. Nárazy teploměru o sklo akvária byly natolik hlasité, že je bylo slyšet i v sousední místnosti. Během 12 pozorování bylo zaznamenáno přes 1400 interakcí mezi rybami a teploměrem.


Foto: Will Turner on Unsplash

Bylo to jen rybí dovádění? Výzkumný tým na základě několika kritérií dospěl k tomu, že ano: jednalo se o dobrovolné chování, které nebylo podmíněno existenčními důvody, jako je krmení, páření nebo bojování; šlo o opakující se činnost, nikoliv však neurotickou; ryby tak jednaly jen v případě, kdy nebyly vystresovány či vystrašeny. Při návštěvě mokřadů na jižní Floridě jsem byl dvakrát svědkem chování ryb, které vykazovalo známky hry: malé střevle přeskakovaly přes plovoucí větvičky a stonky rákosu – hravého chování si s pobavením všimli i ostatní.

Hraní si většinou nespojujeme zrovna s rybami. Když se však ponoříme hlouběji do složitého života této rozmanité skupiny obratlovců, nemělo by nás tak překvapovat, že jsou ryby schopny dovádět. V minulém století ryby pod drobnohledem vědců dosáhly mnohých úspěchů, kterými společně jako druh konkurují ostatním obratlovcům, savců a ptactva nevyjímaje.

Ryby jsou emocionálně komplexní

Ryby a emoce

Některé z těchto projevů – včetně hraní – spadají do kategorie emocí. Jedním z nejpůsobivějších důkazů emocionálního života ryb je studie zahrnující 32  bodloků pestrých, dočasně přemístěných z Velkého bariérového útesu. Poté, co museli čelit stresující půlhodině v mělkém kbelíku s vodou, byl každý bodlok individuálně umístěn do normálního akvária vybaveného realistickým modelem pyskouna rozpůleného – druhu, který se běžně vyskytuje právě ve vodách Velkého bariérového útesu. Polovina akvárií byla vybavena modelem stacionárním, v ostatních plaval jemně se pohybující motorizovaný model.

Vystresované ryby byly přitahovány k pohyblivému modelu jako děti k čokoládě. Během dvou hodinových pozorování v jejich vlastních akváriích bodloci průměrně 15krát navštívili motorizovaného pyskouna, za což byli odměněni polaskáním, hned jak se o něj otřeli. Ryby přidělené ke stacionárním pyskounům však model ignorovaly, nenavštívily je ani jednou. Úroveň stresu (naměřená hladina kortizolu z malého vzorku krve odebraného z ocasní žíly) klesala mnohem rychleji u laskaných ryb. Výzkumný tým dospěl k závěru, že si bodloci blízkým kontaktem značně ulevují od stresu. Nezní vám to povědomě?


Foto: Juanma Clemente-Alloza on Unsplash

Při pohledu na ryby v zrcadle

Možná se zamýšlíte nad tím, jak by mohla ryba tušit, že je laskání od pyskounů tak příjemné. Čistící pyskouni jsou proslulí na útesech po celém světě svými symbiotickými vztahy s více než stovkou známých druhů, tzv. rybích klientů. Klienti navštěvují čističe, kteří jim z těla odstraňují parazity a další nežádoucí látky. Je to oboustranně výhodné: čističi se nakrmí a klienti se těší z lázeňské kúry. Navazování a udržování dobrých vztahů s klienty však není jednoduché. Stává se, že čistič podvádí a z klientova těla uždíbne trochu výživného slizu. Klientům se to nelíbí a mohou čističe potrestat tím, že je začnou prohánět, nebo se prostě přesunou do jiné části útesu. Ostatní klienti čekající v řadě mohou zpozorovat, co se děje, a rovněž se přesunout na jiné místo. Ke vzkvétajícímu obchodu potřebují čističi loajální klienty, a tak si někdy klienty předchází něžným laskáním za pomoci rychlého chvění svých prsních ploutví. Je jasné, že o tom bodloci vědí. Není divu, že se důkladně nastudovaný mutualismus čističe a jeho klienta popisuje jako „machiavellismus“.

Navzdory jejich malé velikosti – měří pouhých několik centimetrů – se pyskouni rozpůlení řadí k nejinteligentnějším rybám. Udržují si přehled o jednotlivých klientech, což jim napomáhá odhadnout, kolik parazitů mohli od poslední návštěvy nabrat. V roce 2018 bylo v jedné studii zjištěno, že se tito pyskouni dovedou rozpoznat v zrcadle. Když vědci aplikovali na hlavy osmi pyskounů barevnou gelovou značku, která pro ně byla viditelná jen v zrcadle, 7 z nich strávilo více času natočeno k zrcadlu stranou, na níž byli označeni, a několik z nich se ji pokusilo odstranit seškrábáním o různé části akvária. Tyto reakce naznačují, že jsou si ryby vědomé samy sebe, což představuje vysoce sofistikovaný duševní atribut.

Ryby chované a lovené pro lidskou potřebu nesmírně trpí

Utrpení ryb

To jsou jen některé z mnoha příkladů uvědomění, emocí a inteligence, které ryby vykazují. A zatímco schopnosti jednoho druhu – či dokonce pouhého jedince – nemusejí nutně předurčovat schopnosti všech ostatních, ryby jako celek představují celou škálu schopností. Setkáváme se zde se specifickými osobnostmi ryb, které plánují, rozeznávají, pamatují si, dvoří se, vychovávají, inovují, manipulují, spolupracují, komunikují pomocí gest, udržují si přehled, dedukují, podvádějí, jsou ctnostné, pociťují náklonnost, mají své tradice, podléhají optickým iluzím, mají deprese, používají nástroje, učí se pozorováním a vytvářejí si duševní mapy.

Z toho vyplývá, že si od nás zasluhují jisté etické ohledy, což ale naše současné praktiky bohužel ani zdaleka nesplňují. K metodám komerčního rybolovu patří smrt udušením, rozdrcením, vykrvácením a dekompresí ‒ pro ryby vážené na tisíce tun, nikoliv počítané na stovky miliard kusů jedinců, kteří je tvoří.

Právě z těchto důvodů zahájila společnost Compassion In World Farming svou kampaň Rethink Fish Campaign, jejíž cílem je zvýšit povědomí o tom, že jsou ryby cítícími bytostmi, a motivovat tak reformy na jejich ochranu a práva. Kromě nezbytných změn v komerčním zacházení s rybami vyzývá kampaň spotřebitele, aby jejich konzumované množství snížili či nejlépe úplně vypustili. V éře přelidnění a s postupující redukcí biodiverzity si jen stěží můžeme dovolit pokračovat stejným způsobem, jako doposud. Změna klimatu, znečištění a acidifikace oceánů a bělení korálů patří mezi závažné, vzájemně provázané problémy, které jsou do jisté míry spjaté s lidmi zvoleným způsobem stravování. Pokud by bodloci či pyskouni mohli tleskáním svých ploutví podpořit změnu toho, jakým způsobem budeme zacházet s rybami a prostorem, ve kterém žijí, bezpochyby by tak učinili.


O autorovi: Jonathan Balcombe, Ph.D. je biolog, etolog a autor bestselleru "What A Fish Knows" (pozn. red.: kniha vyjde i v českém překladu nakladatelství Kazda).


Zdroj: Plant Based News, Překladatel: Štěpán Opekar, Korektorka: Monika Zápotocká